Osobní dopis je slohovým útvarem, který v naší rychlé době pomalu ztrácí na významu. Proto se možná chodíme vyzpovídat k terapeutům a psychologům, protože se ze svých pocitů nedokážeme vypsat. Když jsme smutní, je tu plačící smajlík, když jsme se zamilovali, poslouží nám srdíčko…, ale je to vždy tak jednoduché? Jdou svět a naše prožívání natlačit do symbolů? Nejsme jen otroky důsledků své fantazie a nevypadá to nakonec, že jsme všichni úplně stejní?
Studenti třídy 1. B se v rámci výuky světové renesanční literatury seznamovali s dílem W. Shakespeara, četli jeho dramata, sonety, do rukou se jim dostal i osobní dopis, který psal roku 1964 W. Shakespearovi Jan Werich, a rozhodli se zkusit to také. Úkol tedy zněl, napište dopis Shakespearovi o tom, co vnímáte a cítíte po přečtení jeho děl. Tady je několik úryvků.
Vážený Mistře,
píši Vám z budoucnosti. Z Vaší budoucnosti, z mé přítomnosti a zanedlouho z minulosti. Lidskou vlastností je totiž již odpradávna zkoumat a snažit se definovat čas. Jakoby to bylo vůbec možné. Čas je společný pro nás všechny, a přesto ho každý vnímá rozdílně. Každý v něm žije rozdílně. Někdo žije minulostí, neustále se za sebe otáčí, táže se sám sebe na důvody svého rozhodnutí, na osud. Někdo žije přítomností, nemá v plánu se otáčet ani hledět daleko vpřed do tajuplné mlhy opředené nejednou otázkou. Jen špetka z nás dokáže existovat v budoucnosti, v pro nás nepoznané době. Vy, Mistře, jste to dokázal.
…
Od Vašeho odchodu na onen svět se mnohé změnilo. Svět už není takový, jaký býval za Vašich dob. Lidé stále někam spěchají, za něčím se honí a přitom jim uniká pravý život a jeho krásy. V dnešním světě není nic těžšího než se na chvíli zastavit a začít vnímat ten opravdový život, jenž každý den žijeme, a přesto si ho nedokážeme řádně vychutnat.
…
Nemohu posoudit, jestli se svět obrátil k lepšímu. Spíš bych řekla, že moderní technologie změnily naši dobu natolik, že všichni se na nich stali závislými.
Celkově lidská populace udělala obrovský pokrok v technice. Nebudete mi, Mistře, věřit. Většina lidí už si nechodí pro informace do knihoven a nenabírá vědění z knih. Novým zdrojem všech informací se stal Internet. Stačí zadat, co přesně chcete najít, a jako zázrakem se Vám před očima vykouzlí spousta různých výsledků o dané věci. Podobně jako když listujete v naučné knize, jen mnohem rychleji.
…
Existují takové přístroje, které by Vás určitě zaujaly, a věřím, že i překvapily. Například ve zdravotnictví. Dnes lidé dokáží léčit všelijaké nemoci, které za dob Vašeho života byly těžko léčitelné, dokonce smrtelné, myslím, že by Vás to stoprocentně potěšilo.
…
Uplynula vskutku spousta let, co jste nás opustil. Avšak pro mnohé žijete pořád. Možná, že není zas tak důležité, kdo jste doopravdy byl, ale co jste nám tu po sobě zanechal. Vaše dramata, příběhy, zápletky a sonety promlouvají k lidem pořád stejně jako před lety.
…
Koho by kdy napadlo, že nějaký člověk dokáže proměnit budoucnost k lepšímu. Každý, kdo se aspoň trochu zajímá o literaturu, Vaši práci zná a řekla bych, že si Vaše díla rád přečte a poté je donucen přemýšlet nad tím, jak někdo mohl něco takového kdy vymyslet.
…
Píšu Vám poté, co jsem dočetl Vaši překrásnou divadelní hru Romeo a Julie. Mimo to jsme si ve škole rozebrali další z Vašich nejznámějších děl: Sonety a Hamleta. Všechny tyto knihy přeložil do češtiny pan profesor Hilský a troufl bych si říci, že především v překladu Sonetů vystihl téměř vše, co jste tím dílem chtěl říct. Vaše díla se stala základem literární vzdělanosti a lidé se z nich učí, jak žít svůj život.
…
Náš svět se liší od toho Vašeho, ale pořád řešíme stejné problémy. Stále se u nás krade, vraždí, a i dnes probíhá ve světě mnoho válek. Za Vás se vedl férový boj, kdy stál muž proti muži. Ten, jehož armáda měla více mužů, ten většinou vyhrál. V současné době nezáleží na počtu mužů, ale na počtu a ničivosti zbraní.
Začali jsme létat do vesmíru. Chodit po Měsíci není nepřekonatelný problém. Ale přejít ulici a navštívit souseda je pro nás dost obtížné. Stačí jenom zvednout telefon a napsat mu zprávu. Přitom je fyzický kontakt mnohem příjemnější a člověka více potěší, když ho někdo navštíví osobně.
…
Čas na Zemi plyne stejným tempem, pouze nedokonalé lidstvo touží svět stále zrychlovat, zvykáme si na slovíčko “rychleji”. Opakující se “rychleji”. Zdá se, že hodinu stará informace je již nepoužitelná. Odvykli jsme si hlouběji přemýšlet nad smyslem života, nejsme ochotni se na chvíli zastavit, zamyslet se, hloubat.
…
Ani byste nevěřil, jak dnes ten svět vypadá. Dříve za Vašich dob bylo pro mladé chlapce základem učit se jízdě na koni, šermu a způsobům. Koně vystřídali železní oři, ze kterých jde puch jak z hranice po bitvě, šerm lidé znají pomalu pouze z knih a malinkých divadel, plných miniaturních lidí, říkáme tomu televize, ale nebojte, o nic moc jste nepřišel.
Zdraví se málo a ještě méně modlí k Bohu. Ačkoli se Vám to může zdát absurdní, tak vyznání se Bohu je dnešní dobou v Evropě spíše kuriozita. Jak pravil jeden náš český génius: „Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě pánbůh potrestá.“
…
Chtěla jsem Vám, Mistře, napsat, jak velmi obdivuji Vámi vytvořená díla, která se stala známými po celém světě. Dle mého názoru jsou Vaše díla velmi zásadní a snad i kvůli tomu se o nich dodnes učíme ve školách a jsem si jistá, že i nadále budeme. K napsání tohoto dopisu mě přimělo poslední zhlédnutí divadelní hry Romeo a Julie, kterou jsem sledovala v rámci domácího úkolu. Tuto hru jsem viděla již v několika zpracováních, od nejstarší zfilmované verze až po moderní zpracování, které děj přenáší do současnosti. Ve hře je zahrnuto tolik otázek, kvůli kterým se musí člověk pokaždé zamyslet. Tragický příběh lásky, smůly, omylů a nakonec i smrti mě pokaždé dojme a chtěla jsem Vám za něj poděkovat. Ačkoli nevím, jestli vlastně Vám, nebo římskému básníkovi Ovidiovi a jedné z jeho Proměn. Jistě víte, že mám na mysli příběh, ve kterém Pyramos a Thisbé zažívají stejný osud nešťastných milenců, kterým jste se zcela jistě nechal inspirovat.
…
Ale jedno jediné se tu však nezměnilo. Na každém rohu můžeme vidět nějakého Romea, co si zrovna hýčká svou Julii. Každý člověk má v sobě lásku, kterou chce dát jinému. Kdyby Romeo a Julie žili ve stejné době jako my, podívala by se Julie jen na telefon, který funguje jako notebook, a nemusela by vůbec zemřít.
…
Ale mám pro Vás i dobrou zprávu. Zatímco ve Vaší době byly ženy utlačovány, neměly skoro žádná práva a nemohly se samy rozhodovat, koho by si chtěly vzít. Tak v dnešní době je tomu jinak. Nyní si již můžeme dobrovolně zvolit svého partnera, a taktéž byla nastolena rovnoprávnost žen a mužů.
…
Za Vašich dob lidé pozorovali neznámé věci, pak nad nimi uvažovali, objevovali krásu rozmanitého světa a pomáhali mu s rozvojem. My dnešní máme odpovědi, i když nevíme, zda jsou podloženy pravdou nebo křivou lží. Lidé skočí všemu na špek, tudíž se dají snadno obelstít. Špatným lidem věří a dobří lidé jsou jim pro smích… no ale, když si vzpomenu na Hamleta…
…
Pokud byste nikdy nezačal psát Vaše geniálně promyšlená umělecká díla, dovolím si říct, že by svět vypadal aspoň o něco málo jinak. Lidé by přišli o nekonečný zdroj odpovědí na otázky, jež vyvolávají další otázky. Pokud nedokáže člověk rozumět světu a především sobě samému, všechny vědomosti světa mu budou k ničemu. Není důležité vědět, kde se nachází tento jeden určitý ostrov, jak se dá vypočítat přesná dráha letící koule nebo co se stane, pokud spolu smícháme dvě určité chemikálie. Nejdříve se musíme naučit klást si otázky, porozumět jim a alespoň se pokusit odpovědět na ně.
…
Stalo se to nedávno, co jsem se ponořil i se zbytkem své třídy do studia Vašich děl a přemýšlel nad jejich významem. Netrvalo dlouho a pochopil jsem, že Vaše díla jsou právem čtena i v současnosti, několik staletí po tom, co jste je stvořil. I dnes mají lidem co ukazovat, některým dokonce otevírají oči k tomu, aby se zamysleli nad okolním světem, nebo dokonce nad tím, co sami dělají. Bohužel, stále se na našem světě objevuje nenávist, a to i bezdůvodná, lidé často nejsou tolerantní a druhé odsuzují. I proto je dobře, že se o Vašich dílech učí ve škole, hrají se Vaše divadelní hry a společnost o to vše jeví zájem. Myslím si, že by se v tom mělo pokračovat i nadále, dokud tyto špatné vlastnosti neopustí naši společnost nadobro… Ale i kdyby se tak stalo, bylo by lepší si pořád připomínat, že se mohou mezi lidskými bytostmi objevit problémy, které by nikomu z nás nebyly příjemné.
…
Já Vaši tvorbu velmi oceňuji, a tudíž ji doporučuji i svému okolí. Dnešní svět mi přijde, stejně jako ten Váš, v plamenech. Vy jste psal ‘’pouze’’ o dvou rozhádaných rodech, ale dnes se hádá celý svět. Lidé umírají také, bohužel si z toho nikdo nevezme ponaučení a zlo se jen rozrůstá. V dnešní době plné předsudků a pomluv chybí láska a důvěra. To Vy jste uměl dát do svých děl velmi překrásně, tudíž Vám s respektem musím vzdát hold.
…
Jinými slovy, povedlo se vám něco, po čem touží každý obyčejný smrtelník, tedy stát se nesmrtelným. I Váš osobní život nepřetržitě láká badatele, kteří přicházejí s neustále novými a neotřelými poznatky o Vašem soukromí. Kdybyste žil v dnešní době, určitě byste měl velký vliv na současnou mladou generaci a pyšnil byste se obrovským počtem followerů. Z Vašeho díla je jasné, že jste byl vnímavý a chytrý muž. Určitě byste svůj vliv využíval ve prospěch dobrých myšlenek. Učil byste své obdivovatele, že láska je tou nejdůležitější věcí na světě, že pravda, jako v Hamletovi, musí vyjít na povrch, že žárlivost nepatří do láskyplného vztahu a že musíme být vždy na pozoru před intrikány, kteří se tváří jako naši přátelé. Možná byste se divil, kolik současných dívek obdivuje Vaši Kateřinu a snaží se být tak sebevědomými, jako byla ona.
…
Pokaždé, když někdo vidí Vaše dílo, vidí v něm i kousek svého života, nad kterým může přemýšlet. Každý to vidí trochu jinak a přemýšlí o tom jinak. A to je na tom to pěkné.
…
My se cítíme být pány planety, ale nechováme se podle toho. Na jedné straně říkáme, jak se chováme ekologicky, ale na druhé straně kvůli penězům kácíme pralesy, znečišťujeme vodu a ovzduší svými odpadky. Kvůli nám vyhynula spousta druhů zvířat. Za Vás jste žili více v souladu s přírodou. My neustále někam pospícháme.
Už nemáme a vlastně ani nechceme mít čas přemýšlet nad otázkami, které pokládáte ve svých dílech, proto se dnešní knihy píší hlavně pro zábavu. Nemusí se nad nimi přemýšlet tak, jako nad Vašimi hrami. Myslím si, že je to velká škoda, protože v nich není nějaké hlubší poselství. Vy jste ukázal, že nemusíme vědět vždy, jak se máme zachovat, ale že je důležité mít vlastní názor a stát si za ním. Také je podstatné, abychom se snažili o dobro všech a ne jen o vlastní prospěch. Za toto poselství Vám děkuji.
…
S pokrokem se dožíváme mnohem vyššího věku. Avšak i s moderní medicínou jsme narazili na nemoc, která je tak trochu nad naše síly. Ale i tak to není naprostá pohroma, lidstvo se stáhlo do úkrytů domova a přenechalo konečně trochu prostoru přírodě, aby se z něj vzpamatovala.
To, že jsme izolovaní, je příhodné pro umělce všelijakých typů. Já sám jsem se v umění kresby zlepšil mnohokrát, a tak jsem si říkal, jaká je to škoda, že jsem nestihl Vaši dobu, Mistře. Obohatil bych Vaše hry ilustracemi. Knížky se lépe čtou, když je sem tam obrázek nebo zdobená stránka. Nechtěl bych ale v žádném případě ochudit čtenáře o kouzlo představivosti. Bylo by přece pěkné, kdyby se mohl každý odlišit vlastním názorem nebo představou, nemám pravdu? Zrovna nedávno jsem četl Hamleta, a musím říci, že když se člověk zamyslí, objeví v jednom příběhu hned několik dalších.
…
Někdo by mohl říct, že už nikdo nedokáže to co Vy. Já ale věřím, že dnešní lidé jsou stejně kreativní a mají mnohem více inspirace, ale jsou líní přemýšlet, to je ten problém moderní společnosti. Dnešní člověk se radši kouká do obrazovky než kolem sebe. Radši řeší problémy, které vyřešit nemůže. Radši vnímá virtuální svět než realitu. Radši sdílí, než aby sám pochopil.
…
Ve škole nám říkali, že jste největším dramatikem všech dob. Abych řekl pravdu, já nemohu posoudit, jestli to tak je. Přečetl jsem od Vás jen to, k čemu mě donutila škola. A upřímně řečeno, úplně unešený z toho nejsem. Píšete trochu moc rozvláčně, na všechno potřebujete hrozně slov. Každou věc příliš řešíte. Vaši hrdinové jsou dost nerozhodní…
…
Svět postihly dvě světové války a několik pandemií, se kterými se však lidstvo vždy vypořádalo a ustálo je. Pořád jste ale jeden z nejznámějších básníků po celém světě. Vaše díla, kterých je opravdu mnoho, stále řadíme ke skvostům světové literatury, jsou nadčasová a mnozí lidé je berou za svá.
…
Svět se zmenšil, ale času neubylo. Myslím si, že ho spíše hodně přibylo. Díky úžasným strojům, které nám usnadňují a urychlují práci již nemusíme celý den pracovat a máme tak více volného času. Nemusíme se bát, že nebude co jíst. I lidé se změnili, jak od Vašich dob, tak od dob pana Wericha. Více a více lidí se nebojí pomoci ostatním, i když to mnohdy znamená riskování vlastního života.
…
Nejvíce mě překvapilo, že dokážete napsat drama tak, že i obyčejný člověk se umí vžít do postav a představit si, čím si v daný moment procházejí. A to nemluvím o tom, jak dokážete čtenářům vyobrazit slovy nějaké místo nebo situaci. Donutíte člověka přemýšlet o problémech, ale i hezkých věcech, nad kterými by ho ani nenapadlo uvažovat, a to je na tom to nádherné.
Nemělo by na Vás být nikdy zapomenuto a doufám, že se tak ani nikdy nestane. Lidé by totiž ochudili jen sami sebe. Měl jste dar, který je k nezaplacení.
…
Byla bych velice ráda, kdybych Vás mohla poznat osobně a prohodit s Vámi pár vět. Jste velkolepý spisovatel a dramatik, o tom není pochyb. Ukázal jste celému světu, že trpělivost se vyplatí a že, i když se všechno hroutí, čekají nás ty lepší dny. V to doufám i já. Velice Vás obdivuji a tímto dopisem bych Vám ráda, za nás všechny, poděkovala.
…
Svět není tak růžový, jak bychom si mnohdy přáli. Občas nás rozdrtí krutá realita a posadí nás tiše na kolena. Občas chceme jen křičet, vztekat se a marně se hnát za pravdou. A tak, když znovu a znovu pročítám Vaše sonety, musím se až divit, jak moc s Vámi souhlasím. Až se stydím přiznat, jak moc jsem Vaším dílem byla ovlivněna. Musela bych lhát, kdybych Vám chtěla tvrdit, že jsem si nikdy nepoložila stejnou otázku jako Vy. Být či nebýt, to pro mě vždycky bylo dost těžkou hádankou. Byly momenty, kdy jsem si tak moc přála necítit, nevidět a neslyšet. Pak ale přišla jedna chvíle a já pochopila. Pochopila, jak moc krásy a radosti se skrývá za každou strastí, chybou i bolestí. A tak Vám mohu dnes již s úsměvem říci, jak moc jsem si zamilovala první lístky květin, ševelení stromů a oblohu plnou mraků, plujících do jiných krajin.
A tak mi nezbývá než poděkovat a uklonit se.
S úctou, láskou i respektem Vaše 1. B