Vážení čtenáři,
občas, nejčastěji na konci roku mívám potřebu ohlédnout se za něčím významným, případně za nějakým obdobím, kterým jsme prošli. A letos bych si nejspíš hodně vytýkal, kdybych to neudělal. Chtěl bych vás však především požádat, abyste následující řádky nechápali jako chlubení a vytahování se, jak je GymTV dobrá a co všechno zvládá. Není to tak myšleno, jakkoliv to tak může vypadat.
Rok 2022 pro nás byl po covidových letech, na která však co do televizní práce vzpomínám rád, návratem k tradičnímu programu a… – tradičním akcím.
Po složitém jaru přišel červen a s ním vyvrcholení už tradiční spolupráce s Hudebním festivalem Antonína Dvořáka Příbram, které si velmi vážíme. A přestože šestice reportáží z festivalových akcí netrhá divácké rekordy, věřím, že odvádíme kvalitní práci, za niž bych chtěl všem, kteří na ní participovali, poděkovat.
S novým školním rokem přišly i změny, které přineslo sloučení příbramských gymnázií. Chtěl bych tady poděkovat všem redaktorkám a spolupracovníkům z pracoviště Balbínova, že naši členskou základnu posílili a vydrželi a myslím, že po pár měsících už jsou plnohodnotnými a dobře kvalifikovanými členy redakce. A přestože jejich práce není jednoduchá a vyžaduje důslednou koordinaci techniky, ale například i scénářů, domnívám se, že přináší užitek a jim snad také radost.
S podzimem v GymTV nastal velký nárůst členské základny. Děkuji všem, kteří rozšířili naše řady, za jejich zájem a přiznávám, že tento trend, který přinášel tolik radosti mojí kolegyni šéfredaktorce Magdaléně Studené, zatímco ve mně vzbuzoval lehké obavy, se ukázal jako správný. Poslední týdny to potvrdily.
S tím souvisí i moje poznámka k fungování týmu GymTV. Na začátku prosince pro nás totiž kolegyně šéfredaktorka připravila víkendový teambuilding, jehož výsledek byl – a o tom jsem přesvědčen – přesně takový, jaký by měl být. Poznal jsem to sám na sobě a míře důvěry v přístup některých nových členů k jejich práci. A když už jsme u toho vnitřního fungování, ta druhá interní akce, do které jsme se pustili letos v létě, se ve finále stala nezapomenutelnou vzpomínkou: chci na tomto místě ještě jednou poděkovat všem čtyřem spolucestovatelům (Madle, Vítkovi, Štěpánovi a Sofče), s nimiž jsme vyrazili na má oblíbená místa v britském Cornwallu.
Ale teď konečně to hlavní. Tento příspěvek píšu 22. prosince po poledni, to znamená, že před pár hodinami nám skončilo to šílené období jedenácti dnů, během nichž jsme odvysílali sedm přímých přenosů z pěti různých míst. Abych to vysvětlil, musíme se vrátit ještě o kus zpět, protože on celý podzim byl tak trochu šílený. Vedle klasických měsíčních zpráv a článků na web jsme ještě natáčeli a zpracovávali záznamy ze dvou prodloužených v tanečních a natáčeli a dávali dohromady 28 dílů adventního kalendáře Svaté Hory. K tomu je třeba přidat ještě náš první plnohodnotný přímý přenos ze zahraničí, kdy jsme se 9. listopadu ve dvou lidech pokusili – věřím, že úspěšně – dostat k divákům koncert GymBandu a tamního orchestru z německého Marienhafe. A pak, o měsíc později, to vypuklo. 12. prosince živě 28. díl pořadu Z profilu. To už ovšem byla připravená technika i na přenos roku – Vánoční koncert GymBandu, který následoval ve čtvrtek. O den později jsme se stěhovali do estrádního sálu, odkud jsme v pátek a v sobotu vysílali oba závěrečné věnečky tanečních kurzů. V pondělí pak první, zkušební přenos z Vánočního koncertu Ginevry a v úterý naostro. A nakonec ve čtvrtek, poprvé v historii živě, Vánoční zpívání učitelského sboru.
Chci poděkovat všem, kteří se na těchto přenosech podíleli, případně chtěli podílet, ale z nejrůznějších důvodů nemohli. Kolegyně šéfredaktorka Magdaléna Studená dostala zcela volnou ruku, aby si na každý přenos vybrala tým lidí, které chce. A pojala to tak, že téměř každý člen GymTV má dnes s přímým přenosem nějakou zkušenost. Jí chci poděkovat za odvahu, kterou krokem svěřit náročné úkoly “nevyzkoušeným” lidem prokázala, a jim i těm zkušenějším, že její důvěru v naprosté většině případů nezklamali, jakkoliv ne všechny výkony byly vždy na jedničku nebo dvojku a prostor pro zlepšení tu určitě existuje.
A tak tedy děkuji:
- Jakubu Bryndovi z primy, který na výbornou obstál jako kameraman na Ginevře a ve finále měl práce víc, než jsme předpokládali
- Štěpánu Švagrovi z kvarty především za výbornou práci na kamerách na GymBandu a na Věnečku
- Františku Baxovi a Davidu a Matěji Horovým z kvarty zejména za vedení kamery na “Profilu”, GymBandu a Věnečku
- Sofii Pazlarové z kvinty za focení koncertu GymBandu a ochotný záskok na kameře u zkušebního přenosu z Ginevry
- Kateřině Fialové z kvinty za super záběry z mobilní kamery na Ginevře, za režii pořadu Z profilu a za to, že i přes zdravotní potíže všechno zvládla dle svého standardu: kreativně, spolehlivě a kvalitně; a pak taky za pomoc při přípravě techniky na koncert GymBandu
- Tomáši Čechurovi z 1.B, který na výbornou obstál u kamery pořadu Z profilu a těch na dálkové ovládání u GymBandu a Vánočního zpívání a jehož práce mně osobně udělala radost
- Petru Hegedűsovi ze sexty za výbornou jeřábovou kameru na GymBandu a co do výraziva úspornou, leč kvalitní režii druhého Věnečku
- Alžbětě a Magdě Neporovým z pracoviště Balbínova za jejich bezchybnou a spolehlivou práci na kamerách na druhém Věnečku
- Adině Kazdové z 1.B a Tereze Placatkové ze septimy za odvedení skvělé práce jako asistentek režie u přenosu z GymBandu
- Gabriele Studené, kterou jsme si vypůjčili ze ZŠ Školní a která nakonec musela zaskočit – a udělala to k naší velké spokojenosti – na kameře na Ginevře.
- A pak mi dovolte zvláštní poděkování ještě Vítu Šimánkovi ze 4.C, jehož obětavost, ochota, spolehlivost a skromnost neberou konce. Strávil sobotu ve škole u přípravy techniku na koncert GymBandu, kde nemohl být v řadách GymTV jen proto, že na koncertu sám hrál. Byl vůdčí osobností při stěhování, přípravě a balení techniky při přenosech z Věnečku, stál u kamery na prvním Věnečku a na druhý přišel pomáhat, ač nemusel, a zrušil si kvůli tomu koncert; pak prostál další dva večery u kamery na Ginevře, o pomoci s technikou už ani nemluvě, aby to vše završil přípravou techniky a zvukovým dohledem u přenosu z Vánočního zpívání. Moje obrovské a upřímné – jak by řekla Sofča – megapoděkování za to vše!
- Druhé zvláštní poděkování patří kolegyni šéfredaktorce a spolušéfce GymTV Magdaléně Studené ze septimy. Zde se budu striktně držet jen jejího podílu na jmenovaných přenosech, neboť kapacita serveru není nekonečná. První ze zmíněných přenosů, pondělní Z profilu, odmoderovala, dalších pět ze šesti pak odrežírovala. Její rozhodnost, přehled a způsob vedení lidí u kamer jsou a budou jedinečné a nenahraditelné, a proto měla u tolika přenosů tu nejtěžší roli. Měl jsem možnost být poblíž režie u všech zmíněných přenosů a jsem rád, že jsem to mohl zažít. Dovede pochválit i být přísná, ale vždy spravedlivá. Pokud při režírování udělá chybu, ihned se dotyčnému omluví. A co vůbec nechápu, je, kde na to při všech svých aktivitách a aktivním způsobu života bere sílu a energii. Moc jí přeji rychlé a bezproblémové dobití baterek a jen bezmocně, ale rád opakuji slovo děkuji.
Tak to tedy bylo s našimi přenosy. Jsme rádi, že jsme je zvládli a víme taky, že ne všechno se podařilo na 100 procent a není nikdo, kdo by neudělal chybu. Ale zkrátka, je to za námi a myslím, že úspěšně. Můžete říct: Nabrali jste si toho moc. A já nemám, čím bych mohl tuto výtku vyvrátit. Můžete říct: Chlubíte se. A já musím uznat, že to tak může vyznít, ale věřte mi, že když jste uprostřed toho kolotoče mezi lidmi, kteří zaskakují jeden za druhého, když někdo vypadne, když se během přenosu vyrovnávají se svými zdravotními indispozicemi, když si kvůli přenosu ruší vystoupení s vědomím, že za ně musí někde jinde někdo zaskočit, když stráví večer u přenosu, pak po jeho skončení stěhují techniku do školy a o půlnoci se jdou učit na dva testy, které mají ten den psát, tak zkrátka se pochlubit musím. Ne tou technikou, ne těmi přenosy, ale těmi lidmi. Snad také vám, čtenářům a divákům, přinesla jejich práce trochu radosti. Koneckonců, neděláme to pro sebe. Takže dík patří i vám: za čtení, sledování a snad i za přízeň.
