Každý rok se skupina studentů napříč ročníky gymnázia vydá pod vedením Mgr. Petra Vocílky a Mgr. Zdeňka Vondráka zdolávat hory. Tady je shrnutí červnové exkurze, která proběhla od 18. do 24. června a tentokrát i za doprovodu Mgr. Filipa Součka.
Cesta do italského Valle di Ledro, které je mimo jiné partnerským městem Příbrami pro svou společnou válečnou historii, trvala přes 10 hodin a celá výprava dojela na místo v nedělních večerních hodinách.
Hned druhý den vyrazili studenti na první horský výšlap a cíl nebyl zdaleka malý. Cima d’Oro je vrchol vysoký 1802 metrů a nabízí se z něj výhled na celé údolí s jezerem. Dál pokračovala skupina po hřebeni a v sedle se studenti mohli rozhodnout, jestli už budou sestupovat, nebo ještě pokoří vrchol Cima Pari. Zaslouženou odměnou bylo pak pro všechny večerní koupání v jezeru, které osvěžilo zmožené nohy a zchladilo první tvořící se puchýře.
Tradiční dvoudenní výlet s přespáním v horách byl letos naplánovaný už na druhý a třetí den výpravy. V úterý si tak museli studenti zabalit jídlo, vodu a vybavení a v pohorkách přečkat dalších 24 hodin. Nejdříve se po květnatých loukách dostali až do výšky kolem 1200 m n. m., kde je čekalo nocování v salaši nazvané Malga Pegol. Někteří hráli karty, cvičili jógu nebo jen chladili zvětšující se množství puchýřů. Všichni si ale vychutnávali noční horskou oblohu zasypanou hvězdami, ač některé v noci budil pronikavý hlas výrečka menšího.
Ráno společně skupina posnídala a nabrala síly na další výšlap, tentokrát je čekal úplně nejvyšší bod celé týdenní výpravy – Monte Tremalzo a 1975 metrů výškových. Než na něj však kolem poledne vyrazili, společně si ještě zahráli na vypůjčené kytary v oblíbené cyklistické restauraci pod vrcholem. S písničkou Made in Valmez od Mňágy a Žďorpa se pak zájemci o pokoření kopce „zkoušeli prokopat“ strmou cestičkou až na vrchol. Tam se jim naskytl za odměnu výhled na celý kraj, kterým doteď prošli. Zatímco se většina kochala panoramatem hor, jiní hledali potěšení v rozkvetlých travnatých pokryvech, kde se daly vidět hořce tolitové, dryádky osmiplátečné a nad nimi poletující otakárci fenykloví.
Po tomto ohromujícím zážitku si skupina udělala ještě pár posledních fotek a pak zamířila zpátky, údolími a cestičkami, až k jezeru. Ve vesničkách kolem Ledra je ale ještě čekal ten nejdůležitější úkol – ve večerních hodinách zde totiž začínal festival Ledro in Musica, který každoročně zve i jisté hudební uskupení, které „přijelo z Příbrami!“. Všichni studenti tak ještě dostali možnost podpořit své oblíbené učitele vystupující na festivalu a užít si muziku, která do Ledra přijela z různých koutů Evropy. Nechyběla ani tradiční dechovka, či francouzský pouliční šanson.
Rozedřené nohy tak s večerem uzdravila hudba a společná radost nad zdolanými kilometry.
Následoval čtvrtek – den odpočinku naplněný koupáním v jezeře, procházkami po městečku, hraním beach volejbalu, či posloucháním výkladu první maturitní otázky z chemie. S příchodem dalšího rána však všechen odpočinek skončil – v pátek totiž studenty čekala cesta do historického městečka Riva del Garda, kde si pak mohli prohlédnout památky či si zase skočit do jezera.
Nakonec poslední výšlap skupinu čekal v sobotu – pokořili tak 120 nachozených kilometrů a přes 1000 nastoupaných výškových metrů. Závěrečný výhled si užili na hoře Monte Corno.
S nedělí se pak všichni horochodci naskládali znovu do autobusu a odjeli na zpáteční cestu – ta se však stala také dobrodružstvím. Jak se zpívá v jedné z dalších písní od Mňágy a Ždorpa, „I cesta může být cíl“ a opravdu, brzy od začátku návratu už museli všichni „vzdát hold padlému stroji“, jelikož se autobus porouchal. S opravou pak pomáhali i někteří studenti – i přes to ale autobus nemohl jet. Nakonec tedy všichni vystoupili na benzínce při hranicích s Německem a čekali zde, dokud nepřijede náhradní dopravní prostředek – to jim však poskytlo čas dojít si na jídlo, zahrát si mariáš, vykoupat se v nedaleké horské říčce a loučení s velmi intenzivním zážitkem z posledního týdne tak nebylo tak bolestivé.
Kolem půlnoci pak opravdu přijel nový autobus, všichni velmi rychle přeskládali věci a za necelých 7 hodin už pak přijížděla výprava zpátky ke škole. Celý týden tak skončil sice vyčerpaně, ale šťastně.
