„V čem Vás konference inspirovala?“ Čas vymezený školní reportáží GymTV na moji odpověď po bezprostředním návratu z Londýna mě téměř zaskočil. Během padesáti vteřin naráz vydechnout všechny podněty a inspirace, vstřebané během tří dnů v bezprostředním potkání se skutečnou, očistnou a sbližující silou umění, a to v samotném tepajícím srdci světové kultury, v londýnském Tate Modern! Ještě teď ve mně rezonují nezapomenutelné okamžiky prožité v jedinečné, až magické atmosféře genia loci tohoto pozoruhodného prostoru, umocněného přítomností tolika významných osobností, enthusiasmem lidí spojených stejnou vášní k umění, niternou vnímavostí ke světu dětí a mladých lidí, touhou spoluprožitými chvílemi přispět k oslavě humanity, svobody, tolerance a tvořivosti. Napříč kontinenty, napříč kulturami. Hlavní poselství konference tkví v návrhu změny paradigmatu pro 21. století, v překonání současné marginalizace umění jako důsledku světové finanční krize. Středobodem vzdělávání se má stát výchova uměním a rozvoj zejména etického myšlení. Úloha iniciátora a inspirátora zůstala zcela v rukou učitele, jen on může být nositelem změny a živým vzorem pro své žáky. V dětech a mladých lidech je ukryt obrovský potenciál tvůrčího růstu a lidské vzájemnosti, který je třeba odemknout. Jedním z klíčů je metoda dramatické výchovy a jedním z největších transformačních sil v tomto smyslu pak návrh soustavného či systematičtějšího zavedení výuky Shakespeara do všech typů škol po celém světě.
Shakespearův hlas jako konstanta přicházející z věků do věků je v rámci multikulturního dialogu 21. století stále zřetelnější, jeho jméno se stalo symbolem pro změnu stylu ve vzdělávání. Fenomenální síla jeho díla se projevuje na divadelních prknech, vyzařuje z tištěných textů. Staví mosty mezi lidmi, národy a kulturami, neboť reflektuje současné problémy a dilemata a svou aktuálností je jeho pravdivost téměř absolutní. Shakespeare patří všem. Je potřeba přivést jej ke všem dětem a mladým lidem bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, společenský původ, schopnosti, talent. To je nová výzva pro vzdělávání v 21. století. Shakespeare nás vede krajinou, kde vedle jiných potkáváme sebe sama a své stíny. Svět Shakespearových příběhů je světem mytických příběhů obsažených v nás a jejich odkrývání souvisí s hledáním naší identity.
Výuka Shakespeara dramatem představuje novou dimenzi uchopování jeho literárního odkazu. Je klíčem k odemykání myslí, srdcí a těla a v jejich vzájemném propojení se skrze myšlenkovou a emocionální interpretaci a využití hlasu, gest a pohybu lze dobrat autenticity oživovaného textu. Žák v pozici herce není reprodukčním přístrojem, na nějž hraje učitel. Jako jedinečná bytost konfrontovaná se svým nezastupitelným časem a prostorem rozezvučuje hloubky své duše skrze zvuk a rytmus Shakespearova jazyka a v tomto téměř fyzickém zážitku probouzí v sobě slova, nachází svůj vlastní hlas. Poznává sám sebe, svou vlastní identitu. Úlohou učitele je role průvodce, který žáka podněcuje, rozhýbává jeho imaginaci a zároveň i tělo. Dramatizace Shakespearových textů otevírá nejen okna do vlastních myšlenek a životů, ale stává se prostorem pro spoluprožívání, koexistenci, vzájemnost. Nikdo není vyčleněn, ve společenství mladých lidí se skrze porozumění emocím a motivům druhých rozvíjí empatie, tolerance a vědomí solidarity. Jde o to rozpoznat sebe sama v druhém a dát sobě i jemu vědomí lidské důstojnosti. Hlavními hesly nové doby se stávají slova jako sdílení, porozumění a účast.
To vše a mnohé jiné jsme si na vlastní kůži vyzkoušely s kolegyní Mgr. Haškovou při práci v shakespearovských workshopech, naši studenti pak přímo při zkouškách a vlastní realizaci divadelního vystoupení souboru s mezinárodní účastí. Shakespeare se během našeho londýnského pobytu stal pro nás skutečným médiem na cestě k sobě a k druhým, na cestě k našim společným světům – Worlds Together.
PaedDr. Hana Kuchyňková