Podobně jako druhé ročníky, tak se i tercie v týdnu od 12. do 16. června vydala poznávat část republiky. Dozvěděli se tam spoustu nejen dějepisných či zeměpisných informací, jak napovídá název kurzu, ale i něco z biologie nebo chemie. Celý kurz odstartovali odjezdem v 7:45 z vlakového nádraží směr Beroun a do Nymburka, kde je čekalo ubytování na 3 dny ve skautské vile Tortuga. Po cestě vlakem se vydali na kolech a bruslích do pískovny na Jezero nedaleko Poděbrad, kde se mohli vykoupat a cestou poznávali krásy Polabské nížiny.
V úterý po vydatné snídani znovu kola a brusle a cesta po proudu Labe do nedaleké vesnice Písty, kde čekala největší písečná duna v ČR. Po výkladu, jak takové místo vzniká, se každý zabavil po svém. Cvičením v písku, zahrabáváním nebo biologickým pozorováním mravkolva, který právě ve své písečné jamce ulovil mravence. V poledne pak studenti vyrazili na soutok Labe s Cidlinou na oběd a na odpolední orientační hru s mobilní aplikací Poděbrady v mobilu. A tak si terciáni vyzkoušeli nejen své orientační, ale i rétorické schopnosti při hledání místních historických míst a pramenů. Poté se přesunuli na Jezero, kde se po parném dní ochladili a večer už je čekal zahradní piknik s pizzou.
Třetí den se nesl v trochu jiném duchu. Tercie se totiž vydala do Kutné Hory, kde navštívila kostnici v Sedlci, která byla zevnitř vyplněna všemožnými stavbami z kostí, a podívali se na to, co dříve dělali v dolech havíři, a jak to vypadalo, když jim pod zemí zhaslo světlo. Absolutní tma uchvátila nejen je, ale i paní učitelky Albrechtovou a Karasovou. Dále si prohlédli velkou část Kutné Hory a nesměl chybět ani chrám sv. Barbory. Po návratu zpět si studenti zabalili věci na další dva dny do krosen a zbytek poslali dodávkou i s koly a bruslemi zpět do Příbrami.
Předposlední den se nesl ve znamení turistiky. Žáci totiž museli ujít trasu z berounského nádraží, kde se rozloučili s paní Karasovou, až do Svatého Jána pod Skalou, kde je čekal po desetikilometrovém výšlapu se zátěží zasloužený oběd v restauraci Obecná škola. A protože předpověď v mobilu paní učitelky ukazovala blížící se bouřky, spaní v lese pod širákem nahradilo ubytování v tělocvičně místní klášterní školy.
Odpoledne už bez krosen vyplnil výlet k Bubovickým vodopádům, které ale z důvodů extrémního sucha vůbec netekly, a pak směr Srbsko, kde na ně čekala paní učitelka Kolková a koupání v řece Berounce. Nakonec se většina studentů rozhodla, že si nenechá ujít spaní pod širákem, a tak se z tělocvičny přesunuli na mýtinku u lesa tyčícího se za klášterem. Klidný spánek jim překazila bouřka, která velkou část donutila přesunout se do tělocvičny. Ta odvážnější část se přesunula na malé pódium pod stříšku a zde noc v suchu dospala.
Páteční ráno se ale všichni probouzeli s úsměvem, a i přes ranní zmatky a zapomenuté věci na dešti se vše našlo, a tak mohli všichni odejít do tělocvičny s oběma ponožkami a ve svém oblečení. Po sbalení věcí se na dvě části vydali na Svatojánskou skálu, kdy jedna skupina i přes malý zádrhel s červenými turistickými značkami dorazila o něco později, a mohli se pokochat výhledem na vše kolem. Poté se už po hromadě vrátili zpět, vzali si své krosny, natočili vodu ze studánky Svatého Ivana a vydali se zpět do Berouna. Samozřejmě po svých. Tam nastoupili do vlaku a na příbramském nádraží svou cestu zakončili. Po celý týden nesměla chybět ani oblíbená hra Astala vista, kterou si studenti oblíbili již v primě.
Celý kurz se nesl ve veselém duchu, kterému přihrávalo i slunečné počasí, a proto se tercie vrátila s úsměvem na tváři a spoustou nových zážitků.
