Lucie Leišová, teď už bývalá studentka Gymnázia Příbram, má za sebou už druhý úspěšný projekt. K loňskému pokoření Gibraltaru se přidala Vltava. Vltava 2015 je charitativní projekt. Ve dnech 23. července až 1. srpna plavala 180 km po řece Vltavě z Českých Budějovic do Prahy. Během plavby probíhala přes nadaci Konto Bariéry finanční sbírka na nákup handbiku pro 42letého Radka, který před pěti lety ochrnul na obě dolní končetiny a pohybuje se na vozíku.
Kde vznikl nápad na Vltavu?
Začalo to, když jsem byla v rámci projektu DofE (Duke of Edinburgh) v Londýně, tak mě to napadlo, protože jsem se tam bavila s holkama, co dělají pro charitu, a ty říkaly, že existuje show „Malá Británie“. V rámci toho se plavalo po Temži. Já jsem si říkala, že by to bylo fajn udělat i tady. Probírala jsem to shora, zdola, jestli to má smysl. Pak jsem přišla na to, že Vltava má z Budějovic d Prahy asi 180 km, tak jsem si řekla, že si to rozdělím. Bylo to náročný na realizaci, protože ještě v únoru jsem neměla žádnou charitu. Nevěděla jsem, kam to všechno půjde. Naštěstí se to všechno vyřešilo.
Jak jste se spojili s Radkem?
Nadace Konto bariéry se se mnou spojila asi v únoru, protože si to přečetli. Dali jsme se dohromady a s Radkem jsme se spojili u ní. Já jsem se s ním seznámila a ten příběh byl hrozně fajn, tak jsem řekla, že ho prostě podpořím.
Nebyl problém po technické stránce? Třeba, že tě někde nenechali plavat?
Nebyl. Jenom jsem se děsila, aby někde nebyl zákaz koupání. V Solenicích nás nechali přejet přes přehradu, i když to kvůli ledové vodě nebylo šťastný (8 stupňů). Spíš to bylo náročný technicky, jako sehnat auto a propagace, aby se o tom vědělo. S tím mi hodně pomohl Richard Šmucler a DofE.
Původní plán byl plavat 18 dní po 10 kilometrech. Co se změnilo?
Problém byl, že technicky jsem potřebovala každý den tři lidi a shánět v době dovolených je strašně náročný. A i auto na 18 dní je hodně, takže jsem se nakonec rozhodla, že to udělám 10 dní po 18 kilometrech.
A realizace?
Plus mínus těch 18. Někdy jsme naplavali víc. Ty první úseky byly delší a pak se plavalo třeba 10 km.
Nejhorší zážitek, který tě při plavbě potkal?
Studená voda byla dobrá, tu jsem si protrpěla, ale úplně nejhorší bylo u Týna nad Vltavou zelený bahno a mrtvý ryby. To jsem si říkala, že na to kašlu a vylezu. Nakonec jsem to stejně musela proplavat a bylo to lepší.
Jak na to lidé reagují?
Je to fajn. Morální podpora obrovská. Psalo mi spousta lidí a podporovalo i v události na facebooku, hodně lidí to sdílelo atd. Ty sbírky byly ze začátku hodně slabé, ale teď se to rozjelo.
Jaká je vaše aktuální výška fondu?
Máme nějakých 45 000, což už není ostuda. Dá se s tím něco dělat. My to máme na ten handbike. Já jsem mluvila s pánem, který by nám ho sestavil o 30 % levněji, což už by taky pomohlo. Asi poprvý v životě se mi stalo, že bych neslyšela kritiku a že všichni říkali, že je to super. Nečetla jsem moc negativních věcí, narozdíl od Gibraltaru.
Co říkal na celý projekt Radek?
Radek ještě není úplně ztotožněn s tím, co se mu stalo. Hodně mu to dalo práce, aby se bavil s novináři, což bylo potřeba. Ze začátku bylo vidět, že je hodně zaraženej. Ke konci už to bylo fajn. To mě jel i podpořit na nějaké úseky. Na konci mi také říkal, že mu to dodalo tolik síly, že se teď sám pokusí hodně cvičit. To je taková největší odměna. Sbírka dobrý, ale tohle mě hrozně potěšilo.
Můžeš porovnat náročnost Gibraltaru a Vltavy? Gibraltar byl na jeden zátah, ale Vltava byla na vytrvalost.
Bylo to lepší v tom, že jsem věděla, co můžu od dalšího dne čekat. Dálkové plavání dělám, tak už vím, co dělat, když mám krizi. Bylo to horší v tom kouskování. Musela jsem se nad tím každý den soustředit a nemohla jsem to vynechat. Nedá se to takhle srovnávat, ale řekla bych, že ta Vltava byla ještě o něco náročnější. Možná i v tom, že jsem to nedělala jenom pro sebe, ale pro někoho jinýho.
Říkala sis během Vltavy, že už s tím praštíš?
Právě po těch Solenicích a i ten 5. a 6. den, když se nehýbaly ty sbírky. Nakonec jsem měla s sebou dobré lidi, kteří mě podporovali, a nakonec jsem to odplavala.
Za rok tě čeká LaManche. Jak si na tom se silami?
Čeká mě naštěstí až příští rok, protože s tou Vltavou by to asi moc dohromady nešlo. Byla jsem u maturity a měla jsem jiný starosti než se na to připravovat. Teď mě ještě čeká 50 km v bazénu. Doufám, že to přežiju ve zdraví.
Na reportáž v Událostech České televize se můžete podívat zde.
