Distanční výuka nemusí být jen o vypisování poznámek z učebnic a trávení celého dne u počítače. O tom se přesvědčila třída kvinta v rámci svého úkolu z dějepisu. Paní učitelka Pavla Trantinová žákům zadala úkol, aby uvařili nějaký raně středověký pokrm, popsali jeho přípravu z pohledu experimentálního historika a své dílo vhodně naaranžovali a vyfotili. Období raného středověku a hlavně životu tehdejšího obyčejného člověka se totiž právě teď ve svých hodinách věnují.
Při vaření a přípravě pokrmů mohly být použity jen v raném středověku dostupné suroviny. Kvintáni si proto museli dát pozor třeba na brambory, přílišné solení, cukr nebo různé druhy koření. Používat sice mohli veškeré dnešní moderní vybavení kuchyně – nemuseli tedy vařit na otevřeném ohni, ani si zrno namlít na mouku v tzv. žernovu – ve svém popisu se ale měli zamyslet nad tím, jak příprava ve středověku probíhala. Úkolem bylo také určit, která společenská vrstva si mohla daný pokrm dovolit.
Obyčejný středověký člověk neměl život jednoduchý. Během dne ho čekala spousta těžké fyzické práce, a proto bylo jídlo velmi důležitým zdrojem energie. Mezi hlavní středověké suroviny patřily luštěniny (pro české země byl typický hrách, který se tehdy upravoval jak na sladko, tak na slano, vařilo se ale také z čočky), zelenina (mrkev, cibule, česnek, ředkev, celer, zelí atd.), obilniny (hlavně žito, ale i pšenice nebo oves) a mléčné výrobky (mléko, máslo, tvaroh, smetana, sýr). Sladilo se medem a sušeným i čerstvým ovocem (jablka, hrušky, švestky, lesní plody). Lidé také nebyli tolik zvyklí solit a kořenit jako my.
Kvintáni se pouštěli zpravidla do typických středověkých jídel – zeleninové nebo obilné placky, různé druhy obilných kaší, žitný chléb nebo luštěniny na různé způsoby. Na výsledky jejich práce se můžete podívat ve fotogalerii.
