Střípky z gymnázia

Itálie srdcem renesanční módy

,

Na začátku dubna se ke studentům kvinty na virtuální hodině dějepisu pod vedením paní učitelky Pavly Trantinové připojila středověká archeoložka Hornického muzea Příbram Veronika Machačová. V pondělí 26. dubna se s kvintány spojila ještě jednou, aby je seznámila s vývojem odívání a módy ve středověku, zejména pak v období renesance.

Studenti tak zjistili, jak pomocí oblečení dávali lidé ve středověku najevo své společenské postavení a bohatství. Příkladem mohou být pera z exotických ptáků, jako jsou pštrosi, sloužící jako ozdoba klobouků, či třeba i to, zda bylo šněrování šatů na jejich přední či zadní straně. Příslušnice nižší společenské vrstvy si totiž šaty oblékaly samy, a tak bylo nutné šněrování vpředu, zatímco šlechtičny a bohaté měšťanky si mohly dovolit služebnictvo, které jim s takovými úkony pomáhalo, tudíž zadní šněrování nepředstavovalo žádnou komplikaci a naopak bylo důkazem sociální svrchovanosti.

Dále kvintánům Veronika Machačová představila také oděvy typické pro renesanční Německo, Pobaltí či Balkán a přidala i několik zajímavostí, jako podobu ženského spodního prádla ze čtrnáctého století, o jehož existenci se často spekulovalo, nebo původ označení „pachy“ dlouhých splývavých rukávů.

Zejména se ale studenti mohli seznámit se zásadní rolí, již v určování tehdejší módy sehrávala Itálie. Stejně jako celá renesanční kultura, i podoba oděvů se totiž na Apeninském poloostrově vyvíjela mnohem rychleji než ve zbytku světa. Typickými rysy italské renesanční módy pak byla například velmi mohutná ramena a množství šněrování na ženských šatech.

Později se Italové v odívání nechali inspirovat Španěly, jejichž dresscode byl díky silným katolickým vazbám a inkvizici velmi přísný. Šaty byly velice těsně vázané, doplněné o rozměrné límce zakrývající krk a zpravidla měly černou barvu.

Ze španělské módy pak vycházelo i typické odívání v alžbětinské Anglii, ačkoliv zde byly poměry uvolněnější (sama královna Alžběta I. se dokonce odvážila ukázat kotníky).

Troufalým krokem anglické vladařky byla celá beseda ukončena a kvintáni z ní odešli opět o něco moudřejší.