Poslední dubnový týden navštívila skupina studentů v rámci projektu Erasmus+ za doprovodu Mgr. Lenky Pavelkové a Mgr. et Mgr. Jana Charváta, Ph.D. Irsko.
První den se nesl ve znamení poznávání města s průvodkyní Niamh. Začali jsme procházkou po náměstí s výkladem o pár sochách.Dozvěděli jsme se o tradici policie, která z historických důvodu chodí neozbrojená.
Postupně jsme prochodili celé město a viděli jak základy položené již Vikingy – kteří dali vzniknout hradbě z vody, jež chránila budoucí Dublin Castle, nacházející se na mírném kopečku, ale také vytvořili tzv. Blackpool, jakýsi rybníček. Cestou nám přítomnost seveřanů připomínaly měděné tabulky na zemi s obrazy nalezených předmětů. Také jsme viděli spoustu monumentálních sakrálních staveb, z nichž mezi nejvyznamnejsi rozhodně patří katedrála Nejsvětější trojice a katedrála Svatého Patrika, ve které byl děkanem i Jonathan Swift. Jeho nejznámější Gulliverovy cesty nás provázely i na freskách krásných cihlových domů. Jedno z dalších míst, kam jsme došli, byla známá Trinity college – dublinská univerzita založena Alžbětou I. Paní průvodkyně na příkladu pouhého erbu vysvětlila základy, které by o Irsku měl každý vědět: třeba že znakem Dublinu a okolí je harfa a orel je symbolem Svatého Jana. Mimo jiné rychle shrnula i vznik protestantské církve, jejíž učení bylo vykládáno právě na této univerzitě, aby byl irský lid přeucen tomu správnému, v jehož celé stojí anglicky král/královna.
Odpolední program sice zažil rychlou změnu z kurzu angličtiny na procházku v nejznámější části Trinity college – konkrétně v Old Library of Trinity College, jedné z nejznámějších a nejkrásnějších světových knihoven – ale nikdo si nestěžoval. Mimo dechberoucí místo jsme také viděli jednu z nejstarších irských knih, Book of Kells, krásně zdobený středověký evangeliář. Zjistili jsme mnoho o tom, jak tehdejší knihy vznikaly – ze všem známého pergamenu a pomocí mnoha přírodních barev.
Vzhledem k tomu, že program skončil dříve, než každý čekal, mohli jsme se jít projít po jedné z nejproslulejších dublinskych obchodních ulic – Henry street. Nemohli jsme vynechat Penney’s, které ale každý dnes zná jako Primark.
Úterní dopoledne jsme navštívili Národní archeologické muzeum. Zprvu jsme se báli, že hodina a půl bude příliš dlouho a začneme se nudit, ale naopak bychom bývali uvítali víc času. Exponáty pocházely především z doby bronzové, ale našly se taky významné artefakty z doby raného křesťanství nebo neolitu. Sbírka předmětů Vikingů nám řekla mnoho o jejich přínosu Irsku – jako kalhoty, otevření mezinárodním obchodním stezkám nebo mince.
Vlakem jsme se vydali do vesničky na poloostrově Howth. Vzhledem k tomu, že se nachází na pobřeží, nemohli jsme zapomenout si dát tradiční Fish’n’chips. Krásných výhledů nebylo nikdy dost, pokaždé se našlo zákoutí, které vypadalo lépe než to předchozí. Vůně slaného vzduchu, pohled na racky i tuleně, který se mazaně plavil za rybářskou lodičkou a na bílo-modré cihlové domky byl k nezaplacení. Procházka po poloostrově nám poskytla možnost chvíli nepřemýšlet, jen si užívat života a pozorovat divoké útesy, žluté kytičky a bouřící moře.
Program přes celé dopoledne třetího dne nesl název English through drama. Sice trval čtyři hodiny, ale dělali jsme spoustu aktivit, díky kterým čas uběhl. Od těch úplně jednoduchých aktivit spojených s pantomimou přes ty složitější, jako byla tvorba různých objektů pózováním našich těl, po ztvárňování scének připomínajících večerní zprávy.
Odpoledne bylo také v uměleckém duchu, ale místo divadla jsme se věnovali výtvarnému umění. Irské muzeum moderního umění nám ukázalo tak moc provokativního a burcujícího, až jsme si nemohli pomoci a litovat, že jsme neměli více času si celou výstavu projít a přečíst si popisky jednotlivých děl. Umění se především věnovalo sociálním otázkám – domácímu násilí, irské nezávislosti, feminismu a AIDS.
Ranní program se sice každou chvíli měnil, ale nakonec jsme se sešli v centru a odtamtud se tramvaji vydali k největšímu městskému parku Evropy: Phoenix parku. Spousty krásných velkých stromů, malých zámečků, kde by hned člověk chtěl bydlet, a pobíhající daňci; procházka parkem směrem k prestižní škole St. Vincent’s Castleknock College, kde jsme měli prohlídku, tedy byla úplně nádherná. Soukromou chlapeckou školu jsme nikdy nenavštívili, ale exkurze na ní byla zajímavá. Na případné otázky jsme se mohli zeptat ředitele.
Odpoledne byla na programu návštěva Irské národní galerie – honosného místa skrývajícího v sobě desítky dechberoucích děl. Někdo se našel u Moneta, jiný obdivoval Caravaggia a dalšímu zase nedalo a zastavil se u Paniniho; k prohlédnutí byly obrazy od raného středověku až po ty z 20. století. Zase jsme se báli, že dvě a půl hodiny bude moc, ale pravda je taková, že to zhola nestačilo.
V pátek ráno nás čekala druhá část programu English through drama – a tentokrát to nebyly jen hry, více jsme se zaměřili na práci s našimi výrazy, řečí a tělem. Grand finále byla vymyšlená scénka na téma zombie apokalypsy.
Původní plán sice byl jít do Chester Beatty Library, ale vzhledem k předpovědi počasí o tom, že dnes měl být poslední sluneční den, vydali jsme se vlakem do Greystones a odtamtud pěšky do Bray. Na cestu jsme sice rozhodně nebyli vhodně oblečení, ale to byl tak jediný problém, který jsme měli: poměrně drsný výšlap totiž vyvážily krásně pohledy na moře a útesy pokryté žlutými kvítky. Nejvyšším bodem trasy byl kříž Bray Head Cross.
Moře upoutalo naší pozornost natolik, že si někteří smočili nohy: řezalo to jako tisíce nožů, ale stálo to za to.
Předposlední den jako by se s námi loučil a plakal, že musíme odjet – celý den bylo deštivo. To byl důvod k městskému programu: dopoledne jsme společně navštívili muzeum Chester Beatty Library. Pan Beatty byl cestovatel na konci 19. a v první polovině 20. století a zajímal se především o Asii; k nahlédnutí tedy bylo mnoho předmětů jak z hinduistické Indie, tak ze samurajského Japonska i ze zemí Blízkého východu společně s mnoha tabulemi vysvětlujících kulturu, význam daných předmětů i zvyky.
Odpoledne, protože bylo poslední, jsme měli volný program. Ještě před odjezdem do rodin jsme se sešli před General Post Office, kde byli vyhlášeni výherci Dublin Quizu. Večerní návrat byl už poslední, takže se nesl trošku ve smutném duchu…
Letadlo odlétalo až po páté hodině, tím pádem jsme před check-inem měli ještě celé dopoledne volno. Už delší dobu nám ale bylo jasné, že cheme navštívit EPIC – Irské emigrační muzeum, jež vyhrálo spoustu cen. Člověk díky interaktivním tabulím i krátkým filmům pochopil důvody, které mnohé Iry v minulosti donutily odpustit rodnou zemi; irská diaspora je v současnosti asi 70 milionů lidí. Mimo to jsme se dozvěděli mnoho o irské kultuře i známých osobnostech, které jsou s touto zemí krví spojeny; šlo třeba o JFK, Baracka Obamu, Rihannu, Johna Lennona, Paula McCartneyho nebo Grace Kelly.
Odpoledne jsme pak přejeli jen na letiště a docela dlouho čekali, než jsme mohli odlétnout. Ale vidět západ slunce z letadlo bylo k nezaplacení.
