Přinášíme vám další z rozhovorů s pedagogy a dalšími pracovníky gymnázia. Dnešní osobnost na Gymnáziu Příbram učí 27 let, patří ke stálicím učitelského sboru. Řeč je o Mgr. Václavu Benešovi, který má aprobaci fyzika, matematika a učí informatiku. V rozhovoru, který poskytl GymTV, mluvil nejen o tom, jaký z těchto předmětů má raději, ale i tom, jaký je jeho názor na fenomén dnešní doby – technologie.
Proč jste se rozhodl stát učitelem?
To je docela složité. Zaprvé mě ovlivnilo okolí, hromada známých mých rodičů byli učitelé, takže jsem s nimi přišel často do kontaktu. Druhá věc, dělal jsem instruktora lyžování a bavilo mě pracovat s lidmi. A ve škole mě bavila matika a fyzika, šel jsem proto studovat Matematicko-fyzikální fakultu. Vystudoval jsem ji a současně si udělal instruktora lyžování. A poté jsem šel do školství.
Čím vás známí vašich rodičů dokázali ovlivnit?
Jezdívali jsme na chatu do Jizerských hor, kde jsem s nimi setkával. Byli to sympatičtí lidé, kteří mě ovlivnili především svým chováním a přístupem k životu.
Kdybyste mohl své studenty naučit jednu věc do života, která by to byla?
No, jedna věc je strašně složitá… Já si myslím, že člověk by se měl ke každému chovat slušně a tím pádem může očekávat od ostatních lidí taky, že se k němu budou chovat slušně.
Jak dlouho na Gymnáziu Příbram učíte?
Od roku 1990, takže 27 let.
Je někdo z dnešních pedagogů vašim bývalým žákem?
Ano, jsou. Je tady třeba paní profesorka Mesnerová, ta je moje bývalá žákyně. Pak pan profesor Fryš, kterého jsem byl dokonce i třídním, a pan profesor Vondrák.
Baví vás učit více matematika, fyzika nebo informatika?
Každý předmět má svoje. Něco se učí líp, něco hůř. Mě hlavně baví kombinace těch věcí. Takže jak bych to seřadil? Neseřadil.
Jako učitele informatiky, překvapil vás vývoj moderní technologie?
Jak se to vezme. Překvapuje mě rychlost, přirovnávám to ke spirále, která se utahuje. Na druhou stranu co mi na tom trošku vadí, že vývoj techniky je zaměřen na spotřebu. To znamená, chcete rychlé počítače, drahé mobily, prostě tohle to jde špatným směrem. Co mi ještě vadí, že pokrok v technice souvisel s válkou. To, co se vymyslelo, se použilo proti lidem, ne pro lidi. Technika spíše někdy zotročuje. Vždyť si to vezměte sami – mobil. Pořád po něm saháme, já už tomu říkám digitální debilita.
Často ten problém s moderními technologiemi vzniká kvůli špatné výchově od rodičů, myslíte, že školy by měly sloužit k nápravě těchto chyb?
To dítě už sem přichází s nějakým vzorcem chování a ten jde těžko změnit. Škola by se určitě na výchově měla podílet, co si budeme povídat, přijde jedináček, který si myslí, že mu všechno patří, a v tom kolektivu zjistí, že tomu tak není. Ale já bych šel trošku dál. Společnost se dostala do situace, že rodiče nemají čas na své děti a řeší to stylem: „Neotravuj, nemám čas. Tady si vezmi tablet a jdi na internet“. Tím pádem na dítě vypadne řada negativních vlivů. Rodič by měl ze začátku dětem hlavně povídat, vysvětlovat, číst a pak jim tu knížku vrazit do ruky. Teprve až budou děti umět svůj jazyk, tak poté je připustit k technice.
Studovaly vaše děti na Gymnáziu Příbram?
Ano, obě děti prošly víceletým gymnáziem. Studovaly tady dobře, pak absolvovaly vysokou školu a teď se jim, řekl bych, dobře daří. Poslechly, řekli jsme jim: „Běžte do technicky zaměřených oborů.“ Syn vystudoval ČVUT a dcera Fakultu statistiky a informatiky na ekonomce.
A jaké to pro vás bylo učit na škole, kterou navštěvují vaše děti?
Naprosto normální. Ani jsme nemuseli vyslovovat nějakou dohodu ve smyslu: „Hele, na gymplu se neznáme.“ Přišly za mnou, když opravdu něco potřebovaly. Ale aby za mnou chodili každou přestávku, to ne. Samozřejmě jsem odmítal v takové třídě učit. Ne, že by mi vadilo učit vlastní děti, ale myslím si, že to dítě se dostane do blbé pozice vůči ostatním. Jinak s tím nebyl žádný problém, dokonce se mi i stávalo, že přišli kantoři a zeptali se mě: „Hele, Verča Benešová je tvoje dcera?“
Druhou část rozhovoru si budete moct přečíst příští týden.