Co může mít společného svět politiky a svět hudby? Že překvapivě hodně, se dozvěděli ti, kteří navštívili třetí ze Čtyř kroků do Nového světa – sérii koncertů pro základní a střední školy – tentokrát na téma politiky v hudbě a hudba v politice. Už tradičně se účastnilo na padesát žáků s doprovodem paní učitelek Svobodové a Šmolíkové. Tento koncert byl nabitější než předešlé a účastníci vyslechli čtyři skladby. Na úvod se dozvěděli, jak pro známého vlastence Bedřicha Smetanu nezpívaly Múzy jen v jeho vlasti, ale i na císařském dvoře, konkrétněji v podobě císařských novomanželů Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské, kterým věnoval svoji málo známou a ve své době nepříliš kriticky přijatou Triumfální symfonii, která byla inspirována rakouskou hymnou. S přesným opakem se setkal Giuseppe Verdi a Jeho předehra ke hře Nabucco, ve které slova „leť myšlenko“ vyburcovala italský lid k národní vášni vlastně proti autorově vůli. Po pauze návštěvníky čekaly dvě skladby od ruského skladatele Dimitrije Šostakoviče. Nejprve Slavnostní předehra, sepsaná k 37. výročí bolševické revoluce, a nakonec intezivní a temný Violoncellový koncert, který se stal autorovou zpovědí, parodující například Stalinovu oblíbenou Suliku. Skladby byly, jako už vždy, zahrány Českou studentskou filharmonií pod taktovkou Marka Ivanoviće. K hudbě nechyběl poutavý rozbor, u kterého Marka Ivanoviće doprovázel moderátor Petr Kadlec. Nechybělo ani zapojení studentů do Triumfální symfonie od Bedřicha Smetany, kteří nahradili dělostřeleckou palbu na konci symfonie.
Na posledním ze čtyř koncertů bude hlavním tématem minimalismus a maximalismus.
