Lucie Leišová je 18letá studentka Gymnázia Příbram, která se rozhodla rok před maturitou a nástupem na vysokou školu v USA pokořit Gibraltarský průliv. Pokusí se tak zařadit k trojici Češek, kterým se tento 14,4km široký kanál povedlo přeplavat. Její cestu také můžete sledovat a zároveň Lucce fandit na speciální stránce gymnázia.
Jak dlouho se věnuješ plavání?
Plavu 13 let, z toho vrcholově – 2krát denně – od svých jedenácti.
Kdy se zrodil tak smělý nápad, jako je přeplavání kanálu, a proč zrovna Gibraltar?
Když nám náš dlouholetý trenér oznámil, že končí, a já si řekla, že bych chtěla udělat něco netradičního a možná i tak trochu šíleného, protože vím, že v budoucnu už nebudu mít možnost a sílu tolik trénovat. A proč Gibraltar? Krásná příroda kolem a pro mě ideální teplota vody.
Cítíš podporu okolí nebo chceš spíš nevěřícím Tomášům dokázat, že na to máš?
Většinou přicházejí kladné reakce a obrovská podpora, která potěší a pomůže. Samozřejmě se najdou i pochybovači, ale já jsem celý život lidem hodně na očích (ať už chci, nebo nechci a ať už v dobrém, nebo špatném) a dělám často dost šílené věci, tak jsem si zvykla snášet i negativní reakce a často ostrou kritiku. Hodně pomůže uvědomit si, že musíte žít hlavně sami se sebou a zodpovídat se hlavně sobě. Potom už vás věčné pomluvy a pochyby tak netrápí.
Nyní k tvým zdravotním problémům. Je v současné době něco, co by mohlo ohrozit tvoji misi, nebo něco kvůli čemu bys ji musela případně přerušit?
Mám problémy se zády a rameny. Občas je to v pohodě, občas je to těžší, ale jsem si naprosto jistá, že moje zdravotní problémy Gib nezkazí. Mám výborné lékaře a začala jsem víc dbát na regeneraci, takže to půjde.
Jaká úskalí tě při plavbě čekají?
Největším úskalím budou neustálé proudy z Atlantiku a také vítr. Někdy bývá problémem nevolnost ze slané vody, která se ale dá řešit colou.
Nebojíš se mořské nemoci?
Haha, vlastně už jsme o tom vtipkovali s kamarádem. Když skutečně zvládnu přeplavat Gib, bude mě zpět z Maroka do Španělska převážet loď, a jelikož nesnáším plavbu lodí, bude snad lepší to přeplavat i zpátky.
Co všechno bylo potřeba udělat a zařídit před samotným odjezdem na španělské pobřeží?
Nejprve zařídit termín a vyměnit si s agenturou veškeré informace. Pak sehnat sponzory (celá akce vyjde skoro na 120 tisíc). Odevzdávat průběžně vzorky krve a moči na kontrolu kvůli dopingu.
Určitě přitvrdil i trénink, kde bylo potřeba víc zamakat?
Vždycky jsem byla spíš bazénová plavkyně a měla spíš krátkodobou výbušnou sílu, ale skoro žádnou vytrvalost, což jsem musela začít pomalu přetvářet. Ve vodě jsem trénink nijak zvlášť neměnila, ale začala jsem hodně běhat a v posilovně cvičit pomaleji, ale v delším intervalu. Většina výkonu je ale o psychice sportovce, takže jsem musela změnit i myšlení. Mít radost z každého pokroku, nechtít hned všechno strhnout a netahat si osobní život a školu do vody, soustředit se na to co dělám.
Chystáš se v budoucnu třeba i na La Manche?
To nevím, záleží na tom, jak dopadne Gib.
Z celého dobrodružství by měl vzniknout cestovatelský dokument. Co vše na něm bude zachyceno a kdo se ujme jeho realizace?
Realizovala bych ho ráda hlavně já sama, ráda bych, aby zachycoval i přípravu a trénink, a to se všemi dobrými i těžkými chvílemi. Chci to dobře promyslet, aby nezapadal mezi tisíce dalších jemu podobných.
Kdy by měl probíhat samotný pokus a jak dlouho očekáváš, že bude samotná plavba trvat?
Termín mám od 3. do 10. července, odlétám ale už 24. 6. a budu pár dní v Malaze kvůli tréninku a aklimatizaci. Ráda bych svůj pokus stlačila pod pět hodin, ale to záleží na podmínkách v den pokusu.
Žádná sportovní asociace ti v tomto projektu nepomáhá. Proto by mě zajímalo, kde jsi sehnala prostředky, kdo se postaral o všechna povolení a naplánoval cestu a kdo bude nakonec součástí realizačního týmu, který tě bude doprovázet?
Prostředky jsem sháněla různě, podávala si žádosti o granty, posílala nabídky ke spolupráci a tak. Nakonec mě sponzoruje Středočeský kraj, Cena vévody z Edinburghu a Internet Pb. O všechna povolení se mi stará agentura, která plavby pořádá a které za to následně platím. Se vším mi samozřejmě pomáhali různí lidé (tímto zdravím Editku Vaníčkovou a moji skvělou třídní Lucku Albrechtovou), bez kterých to nezvládla.
Tak jak říkají Španělé Buen viaje neboli šťastnou cestu!