Na gymnáziu to nebyl nápadný student. Jeden z těch, kterým zdánlivě šlo, na co sáhli. Školu reprezentoval na jazykových olympiádách, vynikal v matematice a přírodních vědách. Dnes je Tomáš Brůna v magisterském studiu na Georgia Institute of Technology v Atlantě. Samo o sobě úspěch. Jenže Georgia Tech je navíc jednou z dvaceti nejlépe hodnocených univerzit na světě a jednou z pěti nejprestižnějších škol pro studium informatiky. A aby toho nebylo málo, Tomáš ke studiu získal grant německé nadace Naumann-Etienne Foundation. Ten každý rok dostane jediný Evropan. A tím letšním je právě absolvent Gymnázia Příbram z roku 2012.
Po gymnáziu vystudoval bakalářský titul na ČVUT a odešel na roční pobyt na Milwaukee School of Engineering v americkém Wisconsinu. Pak pokračoval v magisterském programu na ČVUT, ale zároveň se pokusil o zdánlivě nemožné: získat grant ke studiu na Georgia Techu. K tomu ovšem vede dlouhá cesta: musíte se dostat mezi tři vybrané studenty ČVUT, kteří postupují k pohovoru se zástupkyní nadace. Pak motivační dopis, prokázat požadovanou úroveň angličtiny, tři doporučující dopisy, krátký pohovor na rektorátu. A pak konečně onen pohovor se zástupkyní nadace. Na ten v rozhovoru pro ČVUT vzpomíná takto: „Máte zhruba dvacet minut na to ji přesvědčit, proč by měla vybrat právě vás. S přípravou mi moc pomohl Vojta Mikšů, úspěšný uchazeč z minulých let, od něhož jsem zhruba věděl, na jaké otázky se připravit. Kromě očekávaných otázek na moji studijní a výzkumnou činnost došlo třeba i na konkrétní otázku, jaký program bych připravil pro cizince, který má jen jeden den na poznání České republiky. V závěru jsem dostal prostor pro vlastní dotazy, naštěstí i s tím jsem počítal, takže jsme měli zajímavou diskuzi o historii nadace.“ A před rokem, v prosinci 2016, se dozvěděl, že to vyšlo. Jenže pak ho čekaly ještě samotné přijímačky na Georgia Tech: „Zkoušku jsem skládal v Praze, kde má GRE jedno ze světových testovacích center. Na přípravu jsem měl zhruba měsíc a ten jsem strávil intenzivní přípravou. Test měl elektronickou formu, díky čemuž jsem ihned po absolvování čtyři hodiny trvající zkoušky věděl, že jsem požadované limity splnil.“ Limity jsou jedna věc a úspěch v přijímacím řízení. Definitivní výsledek se tak Tomáš dozvěděl až na konci zimy: „V půli března jsem otevřel e-mail, ve kterém stálo, že za pět hodin se na stránkách univerzity objeví výsledky. Asi nemusím říkat, že šlo o nejdelších pět hodin mého života… Pocit spojený s otevřením rozhodnutí, a když jsem spatřil tlačítko Accept Offer of Admission, se dá popsat jen stěží,“ vzpomíná Tomáš a nezapomíná na slova díků: „Moc děkuji své mentorce Sentě Čermákové, která byla se mnou od začátku do konce zdlouhavého přijímacího řízení. Jsem si jistý, že bez její pomoci bych stipendium neobdržel.“
V červnu se Tomáš zastavil za svou bývalou třídní, PaedDr. Lenkou Blažkovou, která jako správná třídní a zároveň bioložka byla z jeho úspěchů nadšená. Slovo dalo slovo a řekli jsme si, že stojí za to, aby o Tomášově úspěchu vědělo víc lidí. O svém studiu, zájmech, ale také o pocitech a cílech hovořil Tomáš Brůna v rozhovoru, který poskytl GymTV.
Tomáši, začněme od začátku. Proč ČVUT?
Dlouho jsem přemýšlel o studiu medicíny, protože jsem z rodiny plné doktorů. Navíc biologie, hlavně genetika, mě na gymplu hodně zajímala. Zároveň jsem ale trochu programoval a bavila mě matika. Po dlouhém rozmýšlení padla volba na technickou školu, hlavně proto, že v matice a logickém uvažování obecně jsem na tom lépe než s pamětí.
V jaké fázi studia jsi?
Na ČVUT, konkrétně na Fakultě informačních technologií (FIT), jsem si vybral obor softwarové inženýrství – návrh a programování informačních systémů. Během bakaláře mě ale takové obyčejné programování bavilo čím dál méně. Proto jsem se začal zajímat o teoretičtější stránku informatiky, konkrétně o data mining a strojové učení. Mezi bakalářským a magisterským studiem jsem rok studoval na Milwaukee School of Engineering ve Wisconsinu, kde jsem měl čas na rozmyšlení, kterému oboru se chci věnovat dál. Nakonec jsem se dostal k bioinformatice – aplikace strojového učení na biologická data. Pro mě je to ideální obor, ve kterém mohu skloubit programování a biologii. Bioinformatiku jsem začal studovat po návratu do Čech na Fakultě elektrotechnické ČVUT (FEL), ale tam jsem studium kvůli přijetí na Georgia Tech nedokončil. Tím se konečně dostávám k aktuální fázi studia – program Master of Science in Bioinformatics na Georgia Techu.
Čemu se konkrétně na Georgia Techu věnuješ?
Konkrétně se zde věnuji výzkumu zabývajícím se predikcí genů a anotací DNA. Ve zkratce jde o to, že je čím dál snazší u konkrétního organizmu přečíst“, jak vypadá jeho sekvence DNA. Samotná sekvence je ale jen dlouhá řetězec čtyř DNA bází, které jsou reprezentovány písmeny ATCG. Například lidská DNA se skládá z 3 miliard bazických párů, z toho pouze 1,5 % sekvence kóduje geny. Geny nesou dědičnou informaci a mají největší dopad na konkrétní znaky organizmu, nachází se v nich ta nejzajímavější část informace.
Určit pozice genů je složitý problém, neexistují pevně daná pravidla určující strukturu DNA a predikce která funguje pro jeden konkrétní organizmus může na jiném genomu zcela selhat. Na Georgia Techu jsem součástí týmu sestavujícího program, který pomocí statistiky, strojového učení a laboratorně ověřených biologických dat předpovídá pozice genů ve vstupních řetězcích DNA.
Když se ještě vrátíme do oktávy tady na gymnáziu, kdy ses rozhodl pro ČVUT a měl jsi i jiné možnosti – s ohledem na přijímačky po gymnáziu?
Jak už jsem říkal, váhal jsem, jestli studovat medicínu nebo informatiku, rozhodnul jsem se až v oktávě. Poté už stačilo vybrat konkrétní vysokou školu, z různých porovnání mi nejlépe vyšel FIT ČVUT. Myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, vhledem ke kvalitě výuky a kolik příležitostí FIT a celkově ČVUT nabízí. Protože na technické školy je celkem snadné se dostat, přijímačky jsou spíše formalita, na jinou školu jsem se ani nehlásil.
Na co by se měl člověk, který chce na ČVUT, soustředit? Jak na to připraví studia na gymnáziu?
Bezpochyby na matematiku, té se na ČVUT vyhnout nedá. Matematické předměty mají na svědomí největší počet vyhozených studentů, to je sám o sobě dobrý důvod pro přípravu. Navíc v informatice všechny zajímavější věci stojí na pevných matematických základech. Konkrétní doporučení – Diferenciální a integrální počet je asi nejužitečnější předmět, který jsem na gymplu absolvoval. Pak už záleží na konkrétním oboru, na FITu je velkou výhodou umět aspoň trochu programovat, není tolik důležité v jakém programovacím jazyku.
Čemu by ses chtěl věnovat v budoucnu?
Uvidím, jakým směrem se bude ubírat můj výzkum. Pokud se bude dařit, umím si představit, že bych tu zůstal na doktorát. Druhá možnost je práce v bioinformatické firmě tady v USA. V dlouhodobějším výhledu bych se ale chtěl vrátit do Evropy.
Pojďme na chvíli k jiným tématům. Jaké jsou tvoje koníčky?
Baví mě dlouhé vyjížďky na kole, rád si zahraju squash. Georgia Tech nabízí přímo na kampusu nepřeberné množství sportovních zařízení jako třeba bazén, kde se konala olympiáda, nebo golfové hřiště. To vše je pro studenty k dispozici v rámci školného, tak jsem se přidal do několika sportovních organizací a snažím se tuto bohatou nabídku využít.
A jak vzpomínáš na studium a život na gymnáziu? Co tě bavilo nejvíc?
Vzpomínám na studium rád, je jasné, že se studium na gymplu je spojená mnohem menší zodpovědnost než potom na vysoké škole. Nemohu ale říct, že by pro mě vysoká škola byla obtížnější než gympl. Učit se na humanitní předměty bylo víc vyčerpávající než jakákoliv matematika, která mě potkala na vysoké škole. Zpětně jsem za to ale dost vděčný, z každého tématu ve mně něco málo zůstalo a tak se mohu tvářit, že všemu trochu rozumím :). Co mě bavilo nejvíc, by asi každý uhádnul, bylo to programování, matematika a přírodní vědy.
Úspěšně si na gymnáziu vede i tvůj bratr. Jste jiní, nebo jste si podobní, co se týče například zájmů?
Je mi čím dál víc podobný, zájmy máme skoro stejné a povídá se, že i ve škole se mu daří. Na nižším gymplu to byl docela flákač, ale jak se blíží vysoká škola, tak si asi uvědomil, že je čas začít něco dělat. Pokud mu to vydrží, tak si myslím, že s dalším studiem na vysoké škole nebude mít problém.
Jak hodnotíš své první měsíce v Americe a jaký vůbec pohled na Ameriku sis za tu dobu udělal? A je to v něčem jiné, než sis představoval?
Protože jsem v Americe už rok studoval, tak to byl návrat do známého prostředí a nic velkého mě tu nepřekvapuje. Život v Americe je jiný ve spoustě drobných detailů, to by bylo na další rozhovor:), ale nějaký zásadní rozdíl mě nenapadá.
Jak trávíš Vánoce?
Když jsem byl v USA posledně, každou volnou chvilku jsem věnoval cestování, dokonce jsem byl na Vánoce před dvěma lety v Atlantě, cestou na Floridu. Takže cestovací „povinnost“ mám splněnou a vyrazil jsem na
Vánoce za rodinou do Čech.
Děkujeme za rozhovor a držíme palce do dalšího studia!
