Před týdnem skončily prázdniny a nový školní rok opět zaklepal na dveře. Nepouštím ho však dál. Aspoň pro tento týden ne. Není nic lepšího než si prázdniny o pár dní ještě prodloužit a vychutnávat si ty sladké chvilky odpočinku od víru školy na místě pro tento účel jako stvořeném. Kde? No přeci v Anglii, kam jsem spolu s 41 dalšími studenty našeho gymnázia včetně pedagogického doprovodu, profesorky Hrabíkové, Štufkové a Chovancové, v pondělí 10. září vyrazila.
Do Londýna dorážíme časně ráno. Ještě trochu rozespalí se všichni potácíme uličkami tohoto překrásného města, které si na první pohled získává mé sympatie. Se zatajeným dechem obdivuji všechno kolem. A přiznávám, že bych se aspoň na chvilku chtěla stát jedním z těch vymóděných Londýňanů pospíchajících s kafem a sendvičem v ruce do práce. Duch nedávné olympiády je tu stále znát. Fotíme se s olympijskými maskoty, chodníky jsou stále pomalované sportovci, fáborky lemují nábřeží řeky Temže. Olympijské kruhy na Tower Bridge už jsou však složené. Vskutku skvělou rozcvičkou se stává výšlap do věže v katedrále sv. Pavla. Věřte, že i vás by těch více než 500 schodů po ránu probudilo. Výhled na Londýn, který se nám odtud naskýtá však za tu námahu stojí. Nová nejvyšší budova EU „Střep“ se ve městě krásně vyjímá. Mě však fascinuje jiná stavba. The Gherkin alias londýnská „Okurka“. Večer nás čeká milé přivítání v našich nových anglických rodinách.
Po vydatné English breakfast odjíždíme ráno do Stratfordu, rodiště W. Shakespeara. Poté cestujeme prostorem i časem, neboť se ocitáme v jednom z nejkrásnějších středověkých hradů v Anglii – Warwick Castle. Navečer pak trochu té vzdělanosti, kde jinde než v univerzitním městě Oxfordu.
Následující den navštěvujeme nejznámější anglické lázně, město Bath. Svým kouzlem ho však pro mě osobně překonává prehistorické kultovní místo Stonehenge. Působí tu na mě nevysvětlitelná síla, mocnost a já si užívám tyto skvělé okamžiky za slunečních paprsků dosyta. Návštěva slavné gotické katedrály ve městě Salisbury je pak jakousi sladkou tečkou za celým velmi vydařeným čtvrtečním dnem.
Anni properant modo fluentis aquae, jak říkali staří Římané. Ten čas tak rychle letí, jako voda, která stále teče… nic netrvá věčně, všechno hezké jednou skončí. I můj pobyt v Anglii. Neuvěřitelně rychle to uteklo, pomyslím si, když za zvuků zámecké hudby procházím komnaty Wndsoru, starobylého sídla anglických panovníků. V muzeu voskových figurín Madam Tussauds však pro všechnu tu zábavu na odjezd na čas zcela zapomínám. Před Buckinghamským palácem si vychutnávám jedny z posledních londýnských okamžiků. Metrem se pak rychlostí blesku přesouvám s ostatními na Piccadilly Circus, kde si v pozdních večerních hodinách pochutnávám na fish and chips. A jedno mi je jasné. Že i přesto, že moje tour tady dnes končí, se sem jednou vrátím. Tedy, aspoň v to doufám…
Julie Sýkorová (3.C)
