Prváci z 1.B v rámci předmětu Základy společenských věd pod vedením Mgr. Terezy Pahorecké se celý rok věnují psychologii a právě teď psychickým procesům, mezi něž patří i vnímání. V úterý 29. listopadu se na oběd vypravili trochu dříve, už v rámci hodiny, a vyzkoušeli si, jaké to je o jeden ze smyslů přijít. Měli za úkol se najíst poslepu.
Ocitli se tak v podobné situaci, kterou denně zažívají nevidomí. A u těch rozhodně nejde jen o jeden oběd. Ti se navíc musí najíst sami, kdežto prváci vytvořili dvojice a jeden vidící pomáhal druhému dočasně nevidomému.
K obědu v daný den byl hovězí vývar s těstovinou a segedínský guláš s knedlíkem nebo vepřová kapsička s bramboráky. Těžko říct, komu se jedlo lépe.
Já jsem měl segedínský guláš a asi nejobtížnější bylo jíst knedlíky, protože bylo těžké určit polohu a velikost knedlíku, a tak se občas stalo, že jsem překrojil třeba čtyři najednou. Ale byla to zajímavá zkušenost. Už vím, jak se cítí klaustrofobik, ne-li nevidomý.
David Trung, 1.B
Podobná aktivita se ve třídách paní profesorky Pahorecké opakuje každý rok. Co tedy budou mít k obědu prváci příští rok a jak se s tím vypořádají poslepu? Uvidíme. Kdežto oni neuvidí.
