Zajímalo vás někdy, jak vypadá jeden den v životě diplomatů?
Ráno vstanou, právě tak jako vy stráví nějakou tu chvíli v koupelně a u snídaně, pánové uvážou kravatu, dámy zalepí paty odřené z lodiček, sednou na tramvaj… aha, asi bychom měli upřesnit, že nemluvíme o opravdových diplomatech, kteří by zřejmě jeli spíše limuzínou, ale o delegátech Pražského studentského summitu, tedy i studentech naší školy.
Pražský studentský summit je vzdělávací projekt pro studenty středních a vysokých škol, který má v České republice dlouhou tradici – letos se konal již dvacátý ročník. Každý rok se tak sjede téměř čtyři sta studentů na pět přípravných sobotních setkání a následně na závěrečnou konferenci, aby zde simulovali jednání OSN, NATO, EU a nově i Visegrádské čtyřky. Naši studenti se této akce v modelu OSN již zúčastnili dříve, ale letos se jim poprvé podařilo sestavit rovnou dvě delegace, které se dostaly přes přijímací řízení v podobě eseje o zahraniční politice vybraného státu.
Na konferenci tak zastupovaly Ghanu studentky Ema Albrechtová na půdě UNESCA a Anna Čámská v Hospodářské a sociální radě (ECOSOCU), delegace Venezuely nahlédla do dění ve Světové obchodní organizaci (WTO) prostřednictvím Matěje Šestáka, do Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) skrze Andreu Polákovou, a stejně jako delegátky Ghany se účastnili jednání v ECOSOCU Petr Lexa a v UNESCU Marek Solanský.
V průběhu přípravných setkání se studenti seznámili nejen s tématy, která byla posléze předmětem jednání na konferenci, ale i s etiketou a řečnickým uměním. V neposlední řadě pak vyslechli řadu zajímavých diskuzí a přednášek hostů, kteří se pohybují v oblasti školství, médií, ekonomie i politiky.
V pátek 6. března konečně přišel čas zúročit získané znalosti a hodiny strávené dohledáváním postojů zastupovaných států a psaním stanovisek. Ještě před oficiálním zahájením měli ovšem delegáti možnost zúčastnit se různých doprovodných akcí, popřípadě navštívit ambasádu svého státu, aby mohli svá stanoviska prodiskutovat přímo s velvyslanci. Anna Čámská, Marek Solanský a Petr Lexa se tak vydali do Prahy už ve čtvrtek na takzvanou Atrium party v Informačním centru NATO. Měli možnost neformálně si promluvit se spoustou zajímavých hostů, například s pilotem Gripenu Michalem Daňkem, účastníkem humanitární mise Člověka v tísni v Afghánistánu Pavlem Přikrylem nebo s generálmajorem Františkem Malenínským, členem Generálního štábu AČR. Řeč byla především o bezpečnostní situaci ve světě a o možnosti vojenských odvodů v České republice, ale také o zážitcích z cest po světě.
Druhý den se již konalo oficiální zahájení konference v hotelu Ambassador na Václavském náměstí. I zde si studenti vyslechli řadu zajímavých projevů, a to jak v češtině, tak v angličtině. Velký potlesk sklidil například Petr Pavel, náčelník Generálního štábu AČR, nebo velvyslanec Kanady Otto Jelinek, který mimo jiné rozesmál sál svými komentáři k hokejovému soupeření mezi Kanadou a Českou republikou.
Řada přišla i na samotné delegáty, neboť každý stát musel vyslat jednoho zástupce, aby představil všem přítomným hlavní priority své zahraniční politiky, kterým se chce na letošní konferenci věnovat. Studenti se nenechali zastrašit kapacitami, které hovořily před nimi, a proslovů se zhostili se ctí. Nelehkého úkolu se z našich studentů chopili Anna Čámská a Matěj Šesták.
Následující tři dny už se nesly v duchu pilné práce a jednání. Od devíti ráno do šesti hodin večer se v zasedacích místnostech Kongresového centra v Praze předkládaly dokumenty a pozměňovací návrhy, zvedaly hlasovací štítky a vedly plamenné diskuze nad možným výkladem každého slova.
Studenti záhy pochopili, že nejde jen o řečnické umění a fakta, ale i o nenápadnou politiku v pozadí, spojenectví s jinými delegáty a znalost jednacího řádu, která leckdy umožňuje dosáhnout svého, i když nemáte za zády většinu hlasů.
Na půdě UNESCA se řešil například zápis nových památek nehmotného dědictví do Seznamu světového dědictví UNESCO nebo nová eugenika. UNEP se zabýval mimo jiné primárními zdroji energie nebo udržitelností rozvoje měst a WTO se vrhlo do řešení tak náročných otázek, jako jsou domácí subvence v zemědělství nebo vliv směnných kurzů na mezinárodní obchod. ECOSOC se zase snažil stanovit co nejefektivnější postup v boji proti nemocem jako HIV nebo malárie, poté přešel k jednání nad urbanizací a hospodářským růstem.
Na jednání se ukázalo, jak pečlivě se delegáti připravili, neboť diskuze se místy stáčela k velmi podrobnému projednávání dílčích otázek. Také znalost světového dění nebyla na škodu, protože leckdy docházelo ke slovním potyčkám mezi jednotlivými delegáty. Veškerá nepřátelství však končila osmnáctou hodinou večerní spolu s jednáním, poté se delegáti obvykle odcházeli socializovat a poznávat noční Prahu.
Za těch několik dní se z téměř cizích lidí, kteří se navzájem znali jen názvem státu na hlasovacím štítku, stali opravdoví přátelé, kterým bylo velmi líto, když v pondělí přišlo slavnostní ukončení konference, kde každý obdržel diplom za účast a kde byli také vyhlášeni nejlepší delegáti jednotlivých orgánů. Skvělá práce delegáta Venezuely Petra Lexy nezůstala bez povšimnutí, a stal se tak skokanem roku Hospodářské a sociální rady. Gratulujeme!
Pak už zbývalo jen rozloučit se se summitem, přinejmenším s jeho letošním ročníkem. Předsednictvo si pro účastníky přichystalo rozlučkovou Space disco social event, která se nesla (tak jako celá konference) v duchu hesla Zažij summit!
Těžko říct, čeho si účastníci projektu cení víc – jestli získaných znalostí, zkušeností s jednáním, sebevědomí, lepšího vyjadřování, pocitu, že dokázali překonat sami sebe, možnosti potkat tolik inspirativních lidí na jednom místě, nebo nových přátel. Každopádně je jisté, že budou na letošní summit dlouho v dobrém vzpomínat, a snad se jim podaří zúčastnit se této jedinečné akce i v dalších letech.
