Už tradičně se studenti sekundy, kvinty a prvního ročníku vydali na lyžařský kurz. Ten proběhl ve dvou týdnech na přelomu února a března v Peci pod Sněžkou. Čekal je týden plný sportu a společně stráveného času – protože nic nestmelí kolektiv více než sdílené pády na sjezdovce.
Žáci ze všech tříd byli rozděleni do několika družstev podle zkušeností ať už na lyžích, nebo na běžkách. A nechyběli ani snowboardisté.
Jeden den byl vždy odpočinkový: žádné náročné aktivity, jen pohoda a deskové hry, při kterých žáci načerpali sílu do dalších dní.
V průběhu týdne se žáci mohli vydat na vrchol naší nejvyšší hory. Pro ty, kteří si na Sněžku netroufli, byly připraveny i další trasy: desetikilometrový výlet na Černou horu nebo o pět kilometrů delší cesta na Výrovku.
Po náročném dni čekal na žáky večerní program, který si pokaždé připravila jedna ze zúčastněných tříd. Některé pořádaly divadelní hry, jiné kvízy nebo karaoke, u kterého se mohli všichni bavit. Aktivity byly pokaždé odlišné, ale na zážitku to nikdy neubralo. Nakonec nechyběly ani hry od učitelů. V prvním týdnu se gymnazisté rozdělili do týmů a všichni „táhli za jeden provaz“, aby zvítězili v závodech psích spřežení s vybavením, které si přivezli. V druhém společně plnili úkoly jako hospodský kvíz, hru jménem Ruce a nohy, stavění ze sněhu a módní přehlídku.
Žáci se tak vraceli s dobrou náladou, novými zážitky a možná i přáteli domů.
Připojujeme také umělecký text PaedDr. Lenky Blažkové, který redakci GymTV zaslala.
Cesta do duše lyžaře – začátečníka
Tak se mi povedlo nasadit na nepohodlné lyžáky podkluzující lyže. Stojím na začátku asi 300 metrů dlouhého, prý pozvolného kopce, který vede na sjezdovku. Z mnoha pokynů je ten nejdůležitější „když se ti to rozjede, spadni“. Padám každé dva metry. Ze začátku se téměř nedokážu posbírat a vstát, na každé končetině mám buď lyži, nebo hůlku a fakt nevím, jak to mám vše zkoordinovat. Jak mám vstát, aby se lyže okamžitě samy nerozjely?
Po asi 20 pokusech tak nějak zvládnu vstávání. Jízda se postupně prodlužuje na asi 4 metry na lyžích a 3 metry na zádech, což je pokrok. Po asi půl hodině nějak doklouzám na sjezdovku. Čeká mě vlek kotvou nahoru. Učitelka mi vše vysvětluje a „uklidňuje“ mě, že poprvé spadne na vleku skoro každý, ať si z toho případně nic nedělám. Jdu na to a zjišťuji, že jestli mi na lyžích něco jde, tak je to jízda do kopce! Vyjedu to jako nic, dokonce ani při výstupu nahoře nespadnu. Jen je velká škoda, že teď musím jet dolů … ☹.
Foto: Mgr. Miloslava Šmolíková
