Po návratu studentů do školy jsme využili letního počasí a se třídami kvintou, sextou, 3.B a 3.C vyrazili na geografické terénní cvičení v povodí Litavky.
Slovní základ jména řeky „lit“ se ztotožňuje se slovesem lít, rozlévat. Odkazuje na pravidelné rozvodnění toku a jeho rozlévání z břehů. Vysoko položená pramenná oblast způsobuje, že má Litavka vodu velmi nestálou s častými srážkovými přívaly až povodněmi. Což jsme pozorovali i během našich výprav.
Cesta podél Litavky z Berouna do Příbrami přiváděla nejen obchodníky a prospektory, kteří pátrali po drahých kovech. Starodávná stezka inspirovala i dobové kronikáře. Václav Hájek z Libočan si při psaní Kroniky české neváhal vymýšlet detaily, které nemohl znát, a navíc si vypůjčoval motivy z cizích legend. Například obnovenou těžbu stříbra, která za jeho časů na Březových Horách už po několik desetiletí probíhala a nesmíme zapomenout, že údolím Litavky chvátal Vladyka Horymír na svém Šemíkovi směr Vyšehrad.
Po výkladu geologických charakteristik a prozkoumání litorálu Kopáčovského rybníka v Jincích jsme vyrazili pěšky směr Příbram. U strojíren v Čenkově jsme probrali vliv místní průmyslové výroby na počty obyvatel a rozložení obcí v krajině a otevřeli dlouhodobý průzkum plotové kultury v České republice. S jeho výsledky Vás v budoucnu seznámíme.
Pod vrcholem Slonovec jsme se zanořili do malé tajgy u Dominikálních Pasek a z Bratkovic na nás již čekal nejdobrodružnější úsek volně meandrující Litavky v otevřených nivních loukách. A tak jsme si vyzkoušeli cestu dávných prospektorů, mimo cesty s broděním a někteří jedinci dokonce část cesty putovali dokonce samotným korytem řeky. Během čtrnácti dnů se travní porost neustále zvětšoval a poslední třídy se již zanořovali do travních vln sahajících skoro do pasu.
Terénní výzkum se nám tedy vydařil, a dokonce se nám poštěstilo pozorovat i vzácné druhy jako čápa černého, břehule říční, ledňáčka říčního a z rostlinné říše kosatec sibiřský.
Foto: Mgr. Lucie Albrechtová, Sabina Lincová
