Anglie? Mlha, déšť… Možná typická asociace nebo alespoň pro mnoho lidí první obrázek, který se jim vybaví při vyslovení jména této země. Studenti gymnázia se v samém závěru školního roku mohli přesvědčit, že platí jak tato stará pravda, tak i stejně stará, jen o něco méně známá tvář země za Kanálem – slunce, pláže, moře.
Přestože se v předchozím školním roce zájezd do Anglie uskutečnil také a nebyl tedy předpoklad naplnění kapacity pro školní rok 2010-11, sešlo se nakonec nejvíce zájemců, které kdy angličtináři vypravili do zahraničí: 60 studentů, které zaujal po letech nový, atraktivní program jazykového poznávacího zájezdu na nejzazší jihozápad Velké Británie – do hrabství Devon a Cornwall.
Ve čtvrtek 23. června vyrazila výprava pod vedením PhDr. Josefa Fryše, PaedDr. Hany Kuchyňkové a Mgr. Věry Říhové přes Německo ke kanálu La Manche, který v noci překonala Eurotunelem, aby strávila páteční dopoledne při ústí řeky Exe, ve stotisícovém městě Exeter. Zde obdivovali známou katedrálu, a byli dokonce svědky nefalšované anglické svatby, na níž nechyběly dámské kloboukové kreace, pánské cylindry ani luxusní roll-royce. Po příjemně teplém dopoledni přišla jako na objednávku při vjezdu do Dartmoorského národního parku nefalšovaná anglická slota, která svým hustým mrholením dokonale připravila půdu pro další dějství: návštěvu pašerácké hospody Jamaica Inn, známé ze stejnojmenného románu Daphne du Maurier. Ve večerních hodinách pak na studenty i doprovod čekal zážitek dne – seznámení s hostitelskými rodinami, v nichž měli strávit násleující čtyři noci.
Sobotní ráno se neslo v duchu prvních dojmů z pobytu v anglických rodinách – kdo co měl k večeři, ke snídani, kde mají kolik dětí a jaká zvířata a jací ti Korňané vůbec jsou. První zastávkou bylo pobřeží u žulového ostrova St Michael’s Mount, na jehož vrcholu stojí středověký klášter. Zcestovalí jedinci mohli porovnat tuto anglickou verzi se slavnější francouzskou obdobou Mont Saint Michel. Přístav Penzance přivítal návštěvníky slavností slunovratu, při níž diváky nabité uličky historického centra sledovaly průvod pirátsky oděných muzikantů, dětí a vůbec všech veselých domorodců. Pak dorazil obří dvoupatrový autobus po uzoučkých béčkových silničkách, přinutiv desítky automobilů v prostisměru couvat stovky metrů, na samý konec světa – Land’s End, nejzápadnější výběžek Velké Británie. Drsné skalnaté útesy, vřesoviště a všudypřítomní rackové – to je typický kolorit těchto míst. Vrcholem dne patrně byla prohlídka impozantního divadla, vytesaného do příkrého útesu pár metrů nad hladinou moře – Minack Theatre. Jeho hlediště v sobě zároveň skýtá botanickou zahradu a svými pestrobarevnými terasami nabízí úchvatné pohledy jak shora (pokud netrpíte závratí), tak zdola (máte-li dost síly vyšplhat se z jeviště zpět). V podvečer, za typicky letního počasí, dorazili všichni do typického letního střediska, městečka St Ives, proslulého jednak svými plážemi a jednak řadou umělců, kteří zde pobývali. Úzké uličky s obchůdky lemující pobřeží, loďky čekající na příliv, pláže s výletníky – to bylo, je a bude St Ives.
Nedělní ráno přivedlo gymnazisty do malebné vesničky Postbridge uprostřed Dartmoorského národního parku. Starý kamenný most, Clapper Bridge, fascinoval stejně jako pod ním protékající čirá říčka. O kus dál pak všichni sledovali zvlněnou krajinu nekonečných vřesovišť, luk a pastvin – národní park s volně žijícími divokými poníky a ovcemi. Odpoledne svou letní tvář nastavilo výletníkům město Plymouth, přístav, z něhož do světa vyrážel třeba Sir Francis Drake, ale odkud vypluli také první angličtí osadníci Ameriky – Pilgrim Fathers. Všichni, uspokojeni úspěšnými nákupy, ukojili své chutě v typických fish and chips a vydali se na nedalekou citadelu, která jim poskytla nádherný výhled na přístav i volné moře.
Pondělní dopoledne bylo ve znamení mytické historie – návštěvou zřícenin hradu Tintagel se účastníci zájezdu vydali po stopách legendárního krále Artuše. Pro dotvoření atmosféry se nad divokými útesy a zříceninami hradu povalovala hustá mlha, která naznačila, v jak těžkých podmínkách tehdejší obyvatelé hradu žili. Jako mávnutím kouzelného proutku pak přišlo slunečné odpoledne, které všem představilo tři biomy Eden Projectu v plné parádě. Největší skleníky světa, které na konci tisíciletí vznikly v jámě, kterou za sebou zanechala těžba kaolínu, vlákaly do svých obřích útrob úplně všechny, biology i nebiology. Nejprve se všichni zcela zpotili v tropickém biomu, kde se ti odvážnější vypravili až na visutou plošinu těsně pod vrcholem největší kupole. O něco přijatelnější klima pak nalezli v subtropickém biomu a zcela zchladit se mohli ve venkovním, mírném biomu ve třicetistupňovém horku.
V úterý všichni dali sbohem anglickým hostitelům a vyrazili na východ. Po zástávce u prehistorického monumentu Stonehenge dorazili po poledni do Londýna. Zde je čekala krátká procházka z Buckinghamského paláce na Picadilly Circus a pak zážitek z jízdy londýnským metrem do muzea voskových figurín. Tam si všichni potřásli rukou s nejvýznamnějšími politiky, herci, zpěváky, sportovci a dalšími osobnostmi součastnosti i historie, ti odvážnější si zazpívali v tamější verzi soutěže X-Faktor, svezli se (někteří několikrát) londýnskými taxíky historií Spojeného království a pak si doslova všemi smysly vychutnali 4-D projekci filmu o záchraně Londýna před temnými silami. Večerní nákupy v centru Londýna a večeře v čínské čtvrti předznamenaly zajímavý zážitek – noční prohlídku Londýna – kolem půlnoci vyrazili všichni na Trafalgar Square, odtud po Whitehallu kolem sídla premiéra k Westminsterskému opatství a věži sv. Štěpána (označované jako Big Ben). Po přejití Temže pak následoval poslední obrázek Anglie – budovy parlamentu.
Na zpáteční cestě byl dostatek času nejen na hodnocení, ale i na čtení dotazníků, které studenti v rámci procvičování angličtiny vytvořili s anglickými rodinami. Večer pak všichni šťastně dorazili do České republiky, poděkovali průvodci Petru Klikovi z cestovní kanceláře K-tour za dokonale připravený program a pak už nezbývalo nic jiného než se přivítat s nedočkavými blízkými. Sedmidenní zájezd do Anglie se stal minulostí. Země mlhy a deště ukázala všem také svoji druhou, slunečnou tvář a ti si snad poopravili vžitý obrázek této báječné země s usměvavými, ochotnými, přátelskými a férovými lidmi.
