Každý správný gymnazista ví, že se má ve škole každý rok na co těšit – ať už je to v prvním ročníku lyžařský výcvik, sportovní kurz v ročníku třetím nebo týdenní školní výlet, na který tradičně vyráží druhé ročníky, pokud tedy splní předepsaný počet žáků.
Studenti třídy sexty využili této možnosti trávit čas pospolu jinde než ve školním prostředí a v pondělí 10. června se sešli (či sjeli) nikoliv ve třídě, ale na nádraží v Příbrami, odkud vyrazili poznávat Šumavu. Cesta byla dlouhá, kromě přestupování z jednoho vlaku do druhého ji totiž ještě zkomplikovala výluka, kvůli které se studenti v doprovodu paní profesorky Albrechtové a paní profesorky Pavelkové svezli také autobusy. Nicméně kolem jedné hodiny už byli na místě – v Nové Peci, vesnici poblíž Národního parku Šumava a především vodní nádrže Lipna, která byla jejich cílem. Další půlhodinu zabrala cesta do kempu, kde se výletníci ubytovali v několika chatkách a hned na uvítanou dostali skvělý oběd.
Poté už vyrazili na první cestu za poznáváním Šumavy, a to na kolech. Z plánovaného menšího odpoledního výletu se stala padesátikilometrová cesta, která nadšené (a méně nadšené) cyklisty zavedla i do Stožce, kde tatáž třída trávila zeměpisně-biologickou exkurzi v tercii. Dále studenti pokračovali podél Schwarzenberského plavebního kanálu zpět do kempu. Ukázalo se, že cesta „z kopce“ je velice relativní pojem.
Protože první den studenti posílili své nohy, druhý den začal posilováním rukou – jelikož v kempu byla možnost zapůjčení kánoí, sextáni ji nadšeně využili a celé dopoledne strávili křižováním hladiny největší přehradní nádrže v České republice. I přesto, že valná většina z nich nikdy předtím v kánoi neseděla, popřípadě jen vepředu, zvládli všichni i pozici kormidelníka. Soutěživého ducha pak projevili v lodní štafetě kolem bójek.
Odpoledne se studenti rozdělili na ty, kteří už měli kol dost a raději zůstali v kempu a trávili čas opalováním a společenskými hrami, a na ty statečné (nebo nerozumné), kteří vyrazili na další, tentokrát kratší okruh na kolech. Trasa vedla kolem Lipna a studenti si cestu zkrátili přívozem v jedné z užších částí přehrady.
Další den se ovšem kolům už nikdo nevyhnul, protože bylo třeba dopravit se dál, na jiný úsek Lipna, odkud studenti opět vyrazili na lodích. Do tábora dopluli zdárně a nikdo se nevykoupal, ať už nedobrovolně nebo dobrovolně – voda byla přece jenom docela studená.
Poslední den, který studenti celý trávili na Šumavě, vytáhli zdatní bruslaři inliny a vydali se vlakem do Stožce, odkud je čekala cesta zpět. Ti, kteří kolečkové brusle neměli, jeli do Stožce na kole a zpět už jeli všichni společně- nutno podotknout, že mnozí bruslaři cyklistům v pohodě stačili.
Je nutné ještě zmínit, že celý výlet nebyl jen ve znamení sportů – po večerech i ve volných částech dnů studenti hráli hry, ať už míčové, nebo společenské. Také jeden večer strávili u táborového ohně s opékáním buřtů. Tak se také naladili na blížící se prázdniny a nasbírali síly na konec školního roku. V pátek už se sextáni (s mírným zpožděním a unavení, ale zato opálení a spokojení) jen dopravili domů.
Na závěr otázka k zamyšlení: měli větší radost studenti, že mohou trávit čas se svými kamarády ze třídy, nebo komáři, kterých je u Lipna požehnaně, že mohou trávit čas s našimi studenty (nejlépe v jejich těsné blízkosti)?
