Skupina deseti studentů pod vedením Mgr. Lucie Albrechtové se na konci října v rámci Výzvy 56 vypravila do Skotska. O jejich dobrodružství si přečtěte v následujícím příspěvku.
Je půlnoc, předpověď počasí ve Skotsku na následující dny se mění jako aprílové počasí, stahuji poslední aktualizace, hledám nějaké území bez deště a následně měním některé cíle naší výpravy. Dobalím jídlo na následující den, krosna už je připravena v chodbě a ulehám s napětím, jak to všechno vyjde, budík mi ukazuje 3 hodiny spánku.
A je to tady úterý 22. září, posílám hromadnou zprávu přes facebook a odpovědi rychle naskakují, všichni jsou vzhůru, i když je ještě noc, a vyrážejí směr Ruzyně. Je nás 12 a našim cílem je poznat Skotsko, procvičit si angličtinu a taky si dokázat, že v drsných podmínkách podzimní Skotské vysočiny obstojíme.
Let probíhá bez problémů, na letišti v půjčovně už na nás čekají objednaná auta a následuje obtížný úkol, jak vměstnat sebe a všechnu tu bagáž do dvou aut. Po pátém pokusu máme vyhráno a vyrážíme směr sever, cílem je Loch Lomond a první vrcholky Grampian. Počasí nám přeje, přebalíme krosny a nalehko pouze se stany a spacáky a jídlem na jeden den vyrážíme na kopec. Cesta stoupá prudce nahoru porostem kapradiny hasivky orličí, velké tak, že nám vykukují občas jen hlavy, a pak už otevřená krajina s nádhernými výhledy na jezera a na okolní kopce. Po čtyřech hodinách stoupání a kochání dorazíme do sedla pod vrcholem s malým plesem a hledáme vhodná místa pro stanování. Všude je ale mokro a skotská vřesoviště naplňují naše představy. Mezitím zajde slunce a v 1000 metrech je chladno, tak rychle uvařit a do spacáku. Ráno nás probouzí vítr a déšť, stoupání na vrchol Ben Lomond je první zkouškou vytrvalosti a odolnosti. Vrchol je dobyt, ale dech beroucí výhledy se nekonají, bičuje nás déšť a vidět je tak na metr. Rychlý sestup nás sice zahřál, ale vše je promočené. Naštěstí v autech nás čeká suché oblečení a přesun za sluncem, které hledáme na mých včerejších nočních záznamech počasí, uložených v mobilu. A klaplo to, po 50 km přijíždíme do malé vesnice, kde svítí slunce, věšíme mokré věci na plot místního ekocentra a nakupujeme první jídlo a vaříme a sušíme a máme se skvěle.
A takhle nějak to probíhá i v následujících dnech. Objevujeme nádherná místa, šplháme do kopců, táboříme na mořském pobřeží, u řeky i v horách a cesty autem často doprovázejí duhy, které vznikají díky proměnlivosti počasí. Prohlížíme si ponuré a majestátné hrady, malé přístavy a navštívíme i destilérku Talisker whisky – ochutnávka jen pro dospělé a neřidiče, a tak máme smůlu.
Dny ubíhají nějak rychle a náš tým dokazuje svoji odhodlanost a zdatnost a v nohách a na tachometru nám přibývají kilometry. Vaření a balení nám jde také od ruky. Blíží se přesun do Edinburghu, kde nás čeká výuka v jazykové škole a prohlídka města a teplá sprcha a civilizace a hlavně také slunce. Deset dní cestování, učení se nových věcí a hlavně spousta nových zážitků, na které jen tak nezapomeneme. Jaké to je cestovat svobodně, umět se postarat o sebe i druhé, být tolerantní a taky trochu zábavný a to se nám myslím povedlo.
Tak zase někdy příště, jindy a jinam.
