Pondělí 26.9.2016 – první den
V pondělí ráno jsme se sešli před kulturním domem – odjezd byl v 8:00 – a jedna z prvních zpráv byla informace o tom, že náš autobus má zhruba 15-20 minut zpoždění. Když konečně dorazil, naložili jsme kufry a tašky, nastoupili jsme a vyrazili. Cestou tam byla nečekaná zastávka na „zdravý“ oběd – KFC – a každý si mohl něco koupit (za své peníze) a nebo sníst vlastní oběd z domova. Cesta tam trvala přes dvě hodiny a řidičova navigace navíc našla jinou sokolovnu a dojeli jsme na druhou stranu Křemže, a když se nám konečně podařilo dojet na správnou ubytovnu Sokola, tak jsme vyložili a vyklidili autobus (tedy spíš minibus) a rozmístili jsme se po pokojích.
Když si kluci připravovali věci na spaní (povlečení a prostěradla), tak přišel učitel se zprávou, že už dnes budeme absolvovat první výlet, na zříceninu hradu Dívčí Kámen. Sraz byl před ubytovnou a všichni se moc těšili – alespoň ze začátku. Po pár kilometrech se začaly objevovat první náznaky nudy na cestě. Cestou jsme došli na skálu s pěkným rozhledem, udělali pár fotek (jen někteří, pár kluků házelo klacky ze starého ohniště dolů ze skály) a šlo se dál.
Když jsme všichni dorazili pod zbytky hradeb Dívčího Kamene, zaplatilo se hromadné vstupné a vyrazili jsme vstříc prvnímu nádvoří, tam jsme si dali rozchod. Všude byly kameny, a když jsme se začali nudit, dali jsme společné foto na schodech. Na této zřícenině jsme se dost pobavili, pokochali a udělalo se dost fotek, byl tu poměrně malý výhled na říčku, co tekla pod námi.
„Všichni připraveni? Tak jdeme,“ to byla jedna z posledních vět na Dívčím Kameni. Cestou do Holubova, kde jsme měli poprvé večeřet, nám učitel ukázal téměř vylisovanou užovku obojkovou a mnoho dalších věcí. Ta restaurace v Holubově vypadala hezky a Kryštofovi s Matyášem Sýkorou se povedlo rozbít skleničku, ale servírka byla tak hodná, že jim tu škodu odpustila. K jídlu byl kuřecí vývar a ještě hlavní jídlo (bohužel z mé dokonalé paměti si nevybavuji, co byl hlavní chod, ani jak se jmenovala ta restaurace, ale byla pěkná), a když jsme přišli do Křemže, tak Ondru, Matyáše, Matyáše, Kryštofa a několik holek nenapadlo nic lepšího, než si obarvit vlasy.
Úterý 27.9.2016 – druhý den a výlet do Krumlova
Ráno jsme se nasnídali, zabalili si na celodenní výlet a šli na autobusovou zastávku v Křemži. No, byl to spíš minibus a k tomu všemu byl přecpaný, takže jsme museli pořád někoho pouštět a Martin s Raneshem si našli kamaráda autobusáka.
Když jsme dojeli do Českého Krumlova, tak jsme došli do velkého kostela a pak si dali rozchod (jelikož jsme chodili po malých skupinkách, tak nemám informace o aktivitách těchto skupin) a ve 12:00 jsme měli sraz u brány hradu a zámku Český Krumlov, měli jsme zařízenou prohlídku velké věže a poté první prohlídkový okruh (medvědy jsme viděli jen z věže). Když jsme skončili s prohlídkou, začali jsme hledat restauraci Depo. Najedli jsme se nedobré fazolové polévky a skvělého řízku. A cestou na železniční stanici začala Pelikánová se zbytkem zpívat, po chvíli zpívání jsme narazili na auto s poníkem na kapotě.
Dále jsme šli na železniční stanici a jeli jsme do Holubova na večeři do restaurace U Mária, kde Kubovi doslova létala polévka z nosu a visel sýr z pusy. Pak jsme šli zpět do Křemže a spát.
Středa 28.9.2016 – třetí den, odpočinkový
Den začal jako každý jiný a vyrazili jsme na kopec Kluk, pod ním jsme se nasvačili a rozdělili do čtyř skupin a vybíhali za paní profesorkou Šmolíkovou frisbee během a dál jsme šli normálně až na skalnatou vyhlídku. Odtamtud jsme šli svižnou chůzí do radniční restaurace – kde jsme už jedli pořád – v Křemži.
A potom jsme se vrátili do areálu sokolovny dali si polední klid a pak jsme hráli všemožné hry na hřišti.
Čtvrtek 29.9.2016 – čtvrtý den, výstup na Kleť
Dopolední program zaplnily hry a po obědě jsme vyrazili vzhůru na Kleť. Pod prvním větším stoupáním byl polední klid a po něm jsme vyrazili a jak jinak, než aby byl Rany vzadu.
Na prvním rozcestí jsme se trochu pohádali o tom, zda jít tři kilometry po zelené, nebo asi pět po žluté – šli jsme po žluté – a po poměrně dlouhé době jsme došli na vrchol a tam jsme dostali rozehřáté maliny se zmrzlinou a šlehačkou. Na vrcholu jsme vylezli na rozhlednu (na rebela) a rozhledovali jsme se. Dali jsme foto a vyrazili dolů koridorem pod lanovkou, kde byla cedule se zákazem vstupu s výpiskem ze zákona a po ní vedla „rebelská“ zelená turistická značka a Beraní stezka až dolů.
Dál jsme šli do Křemže a na večeři.
Pátek 30.9.2016 – poslední den
Ráno začalo poněkud jinak, protože snídani dělali kluci – míchaná vajíčka – a hned po snídani začalo velké uklízení (s dvojkoštičem, jediný Kuba je schopný při úklidu zlomit koště…) a poté byl čas předvést skupinové reklamy, všechny byly dobré (hlavně trojka), a kdo měl hotovo, mohl si jít hrát na hřiště. Když si Kuba, Bára, Martin Menšík a učitelka házeli frisbeečkem, tak se Martinovi dvakrát povedlo trefit auto. Dál nastal odjezd a dost z nás nechtělo jet domů. Cesta trvala necelé dvě hodiny.
A tak skončil ozravný pobyt na konci září v Křemži…
