Ve druhé části rozhovoru s rodilým mluvčím Martinem Plantem se mimo jiné dozvíte, jak je na tom s češtinou a jak se dívá na angličtinu českých studentů. První část rozhovoru jsme uvedli před týdnem.
Co si myslíte o češtině? Často se říká, že je pro cizince obtížná, ale já si všimla, že jí rozumíte. A kterým jazykem mluvíte doma?
Doma mluvím hlavně anglicky, protože máme už dvě starší děti, Lukášovi je osmnáct a Lucce je šestnáct. Anglicky mluvím doma vlastně pořád, hlavně s manželkou. Česky mluvím se svou tchyní, která bydlí pod námi, takže tam si procvičuji češtinu. Když jsem byl v Anglii a chtěl jsem odjet do České republiky, učil jsem se sám asi dva měsíce opravdu pilně a svědomitě, učil jsem se slovíčka. Když jsem přijel sem, uvědomil jsem si, že všechna ta slovíčka, která jsem se naučil, jsem vyslovoval velmi anglicky a vaše čeština je úplně jiná. Začal jsem tedy chodit do jazykové školy, je to ta
samá, kde teď v Praze učím. Chodil jsem tam asi devět měsíců nebo tak, a bylo to velmi dobré a docela obtížné. Učili jsme se ve třídách a bylo tam hodně cizinců, měli jsme dobrého učitele a získal jsem tam kvalitní základní znalosti. Hodně z toho bylo ale o tom, naučit se zpaměti mnoho různých tvarů a já si je vždy všechny nezapamatoval. Měl jsem dobrou slovní zásobu, na které jsem mohl stavět, takže jsem tu “školu” dokončil, což mi dalo dobré základy. Pak jsem se začal učit sám, protože už jsem věděl, jak mám vyslovovat, dostal jsem se ale ke čtvrtému pádu, a to byl problém,jako
bych narazil na velkou zeď, nemohl jsem to pochopit. Teď jsem se na to soustředil, když jsem nemusel používat angličtinu, hlavně o letních prázdninách, často jsem tu totiž měli dovolenou a všechno bylo v češtině. Ale můj ústní projev není moc dobrý, ale snažím se, mám dobrou slovní zásobu. Moje gramatika není tak dobrá, ale rozumím. Když se lidé obecně baví, rozumím tak šedesát až sedmdesát procent. Když byste se přesně zaměřili na nějaké téma s pro mě neznámými slovíčky, spadne to zhruba na třicet až čtyřicet procent, nebo když Češi mluví velmi rychle, rozumím tak deset až dvacet procent. Někdy řeknu pěknou větu v češtině a oni říkají “Jé, vy umíte česky!” ale moje druhá věta je špatná a oni si uvědomí, že tak moc dobře nemluvím. Vaše výslovnost je velmi komplikovaná, jste mnohem přesnější než my v tom, jak se slova správně vyslovují. V angličtině je hodně různých přízvuků, hodně lidí, kteří anglicky mluví, a proto uznáváme více různých výslovností, ale v češtině musíte být o něco přesnější. A koncovky, ď, ť, ň, ř! Ani teď neumím vyslovit spoustu hlásek, vy máte třicet dva písmen v abecedě, my máme jen dvacet šest.
Když se vrátím k příběhu na začátku, potkali jsme dvě au-pair dívky a ta Slovenka mi řekla “Jdi do České republiky, bude to fajn, je tam jenom ‚ř’a to se za rok naučíš.” No, a jak slyšíte, stále jsem se ho nenaučil a to už jsem tady skoro dvacet dva let. Takže ano, je to složitý a přesný jazyk.
Co si myslíte o počasí v České republice?
Když jsem sem přijel poprvé, pořád ještě jste měli léto, pořád ještě jste měli zimu. Vaše zimy jsou chladnější než naše, teplota ve městě může klesnout až na mínus čtrnáct a jinde až na mínus dvacet. Naopak v létě, kdy je zase mnohem tepleji než u nás, je tady třicet šest stupňů celkem normální, pro nás je to velmi velké horko. Poslední léto bylo šílené. Čtyřicet stupňů? Nemáme tak vysoké ani tak nízké teploty a na to bylo těžké si zvyknout. V zimě jsem musel nosit zimní bundu. Ale posledních pár let, co jsem tady, je to jiné, pořádnou zimu nemáte a počasí je velmi proměnlivé, je to velmi podobné Anglii. Průměrná teplota naší zimy je asi pět stupňů bez takových výkyvů, jako máte tady, máte dešťové přeháňky, máte sněhové přeháňky, a tak teď se vaše počasí opravdu velmi podobá počasí v Anglii. Takže tady mám vlastně všechno, mám fotbal, moje jídlo a teď dokonce i počasí.
Jak často se vracíte do Anglie?
Snažím se jednou nebo dvakrát ročně, jednou jedu sám a jednou se svojí rodinou, protože je samozřejmě dobře, aby se moje česká rodina viděla s mojí anglickou rodinou. Hlavně je to pro mé děti, pomáhá jim to s angličtinou. Můj syn mluví anglicky velmi dobře, je si celkem jistý, ale moje dcera byla zpočátku v jejím používání trochu zdrženlivější. V Anglii jsme většinou na jeden až dva týdny, vidíme se s rodinou a přáteli, což je velmi hezké. Koukáme na televizi, hrajeme hry a samozřejmě musíme jít nakupovat věci, které tady nekoupíme, například knížky, hry nebo věci,
které jsou tady velmi drahé. Takže když si koupíte oblečení v “South” v Anglii, je to za velmi rozumnou cenu. Elektronika je tam také levnější, ale teď máte obchody jako Alza, které jsou stejně levné, a tak nepotřebuji jezdit do Anglie více než dvakrát ročně. Návštěvami si udržuji svou angličtinu a také se musím vidět s rodinou, a proto moje manželka často říká, že to není dovolená, chtěla raději by Anglii víc procestovat. Je to zvláštní, v České republice jsem byl na více místech než v Anglii, protože jsme tam jen chvíli, soustředíme se spíše na čas strávený s rodinou. Kdybychom tam chtěli být déle, pronajali bychom si auto a podívali bychom se na různá místa. Ale to jsme ještě neudělali.
Líbí se vám nějaké konkrétní místo v České republice?
Jedno léto jsem procestoval hodně měst, myslím, že jsem najel asi dva tisíce kilometrů, byla to zábava. Které z těch měst se mi líbilo nejvíc? Jedním ze zajímavých byl Mikulov, byly tam vinice a hezké okolí, ale bylo to jen na chvíli. Kdybych se někam měl znovu vrátit, nejspíše bych jel tam a vzal si s sebou kolo a podíval se tam lépe po okolí, protože je příjemné relaxovat. Máte tady mnoho krásných míst, ale pokud bych někam chtěl jet, tak bych jel tam.
Zmínil jste, že rád jezdíte na kole, sportujete ještě jinak?
Rád jsem hrával fotbal, ale moje kolena už nevydrží celou hru. Hrával jsem malou kopanou, před čtyřmi lety jsem s tím ale přestal. V poslední době hrajeme s kamarády fotbal na Xbox Kinect, taky na něm hrajeme volejbal a trošku stolní tenis, ale reálné sporty kromě ježdění na kole už ne. Když byly mé děti mladší, hráli jsme florbal na ulici, protože naše ulice byla docela tichá. To byla zábava zahrát si o víkendu, takže mám rád florbal, ale musel bych hodně trénovat, abych v něm byl dobrý. Nemám rád lední hokej, ale nevadí mi mistrovství, nebo když je to něco výjimečného. Mám rád tenis, ale nehraji ho. Obecně mám rád sporty, ale většinou je sleduji a nehraji. A jsou šachy opravdu sport? Asi ne, ale šachy hraji rád.
Kromě šachů, ježdění na kole, sledování sportů a učení, co rád děláte?
Rád se také vídám s bývalými studenty a kolegy, míváme hrací večery a udržujeme kontakt se studenty. Někteří odejdou a už se s nimi nikdy nevidíme, naopak jiní si stále chtějí svou angličtinu procvičovat a rádi se s námi setkají. A tak si povídáme, hrajeme hry (hlavně sportovní).Také chodím rád do kina, líbí se mi akční filmy, ale ne moc akční, spíš ty, co vás nutí se také trochu zamyslet. Ale někdy je zábava se zajít podívat na šílený akční film, nevadí mi komedie, horory, na které se většinou chodím s mou dcerou, jí se líbí horory víc než mně. Nedívám se tolik na televizi, ale
tady v České republice trochu ano, normálně bych si třeba něco přečetl nebo dělal něco jiného, ale tohle je další věc, která mi pomáhá s češtinou, protože pokud se chci zlepšit, musím poslouchat, takže se dívám na českou televizi. Sleduji třeba soutěž Chcete být milionářem, nemám moc rád seriály, ale občas nějaké sleduji, ale ty bych raději nejmenoval.
Jaký si myslíte, že mají čeští studenti největší nebo nejčastější problém s angličtinou?
Občas je to trochu nejasná výslovnost, to je problém, protože Vás to někteří čeští nebo jiní učitelé, kteří Vás učili výslovnost, nenaučili tak dobře a jasně, jak by to mělo být. A tak někteří studenti mají občas problém s mým akcentem, nemám silný essexský akcent, většinou když učím, tak ho studenti neslyší. Ten akcent se ukáže, až když mluvím s cizinci. Ale já obecně svým studentům rozumím. Jediný další problém je, že studenti často umí hodně gramatiky, ale nejsou si jistí v mluvení. Angličtina je, obecně vzato, snadnější na mluvení, ale těžší na psaní. Co se týče gramatiky, potřebujete ji procvičovat, ale co se mluvení týče, potřebujete jen sebedůvěru. A tu nejlépe získáte, když se Vám podaří odjet do anglicky mluvící země, kde budete donucen svou angličtinu používat a pak si uvědomíte: “Jé, já umím svou angličtinu používat.” Takže, sebedůvěra se zdá být problém. Angličtina sama o sobě se stává obtížnější, jen když se dostanete ze středně pokročilé úrovně na pokročilou, tam se pak musí zlepšit vaše slovní zásoba a s tím, jak zlepšujete slovní zásobu, také používáte lepší gramatické tvary. Setkal jsem se s velmi dobrými studenty, kteří jsou si v angličtině jistí, ale přesto to nejsou pokročilí studenti. Je potřeba zlepšovat slovní zásobu, což zároveň posouvá výš vaši gramatiku. Ale to je OK. Někteří lidé mají přirozeně vysokou sebejistotu a pár v
angličtině hodně sebejistých studentů jsem potkal, ale všeobecně, pokud se lidé snaží používat svou angličtinu, to je ta nejdůležitější věc.
Děkujeme za rozhovor.
Pozvání k dalšímu rozhovoru přijal školník pan Mojmír Troch. Pokud byste mu rádi položili otázku i vy, můžete, a to prostřednictvím následujícího formuláře.