V nedělním sychravém dopoledni 14. března odjely třídy sekunda, kvinta a 1.C na lyžařský výcvik do Krkonoš do Vébrových bud, kde vystřídaly 1.A a 1.B. Jaké jsou pocity, dojmy a zážitky prváků ?
Gymnázium Příbram nepořádá lyžařské kurzy na Vébrových boudách poprvé, a tak se jakýmsi úvodním „rituálem“ stalo, že žáci musí po příjezdu do Krkonoš absolvovat úvodní tříkilometrový výstup do kopce k chatě. Jiná cesta sem nevede. Náhodný kolemjdoucí tak může jen hádat, zda úsměv na tvářích žáků je způsoben vyčerpaností či vědomím, že tento kopec pak poslední den pobytu sjedou dolů na lyžích.
Dobrá atmosféra a motivace k lyžování, jízdě na snowboardu či na běžkách byla podložena více než krásným počasím již od samotného začátku pobytu. Byla by škoda takto přívětivých podmínek nevyužít, a proto hned první den se všichni vydali na sousední svahy. Ti v lyžování zdatnější vyrazili na svah Pardubický, ti, co si svojí jízdou na lyžích nebyli jisti, byli začátečníci anebo na ně v prvním družstvu nevybylo místo, pak na svah Kladenský. Paralelně s nimi na sjezdovkách jezdili i snowboardisté. „Já jsem byla v té horší skupině, i když lyžovat umím. Chodili jsme na „Kladenku“. Byla sice celkem krátká, ale zato upravená a nebyly tam ledové plotny,“ poznamenává Veronika Korecká z 1.A.
Pádů ať už na lyžích nebo „prknech“ bylo přibližně stejně jako padajících hvězd na letní noční obloze. Naštěstí se ve většině případů nikomu nestalo nic vážnějšího než několik modřin a odřenin. Dalším martyriem byla pro některé i cesta od sjezdovek nahoru k chatě. Jednou z nejoblíbenějších sjezdovek byl bezesporu Javor, nabízející široké spektrum různých obtížností. Účastníci lyžařského kurzu se sem vydali celkem dvakrát.
Kapitolou samo o sobě by mohlo být „běžkování“, neboť k této disciplíně většina z nás zpočátku cítila ostych, násobený několika nejistými prvními krůčky na běžkách. Záhy se ukázalo, že počáteční strach byl zbytečný. Zcela opačný názor však měli ti, kteří své běžky navoskovali špatným voskem, nemluvě o borcích, řídících se heslem kdo nic nedělá, nic nezkazí, a běžky raději nevoskovali vůbec.
Samozřejmostí byly hry a soutěže po celou dobu pobytu, přičemž největší událostí byly závody v posledním dni. Závodilo se jak ve slalomu, tak i ve štafetě, skládající se ze čtyř složek – snowboardistů, lyžařů a dvou běžkařů.
Všichni se shodují na tom, že se jednalo o velmi zdařilý „lyžák“, ze kterého si žáci odnášejí nejen zkušenosti a nové poznatky, ale také vzpomínky a skvělé zážitky, což konec konců podtrhávají i slova Veroniky Kulhánkové z 1.B: „Celý ten týden bych shrnula je povedený a celkem zábavný. Líbilo se mi tam, ale chata byla podle mě na špatném místě, mohla být blíže ke sjezdovkám.“
