Není tomu dlouho, co zvolání ‘action!’ uvedlo do pohybu kvintány stojící na pódiu. Vyřkl ho David Fisher z profesionálního divadelního spolku The Bear Theatre. Jako jejich učitel dovedl skupinu herců až do tohoto momentu. Jaká cesta za tím stála?
Za počátek lze považovat rozhodnutí jedné ze skupin pro výuku angličtiny. Celek vedený Mgr. Klárou Synkovou se shodl, že se s dosavadními poznatky získanými v hodinách bude věnovat divadlu. Několik týdnů rozebírali díla předních autorů; například Shakespearova Othella – dílo s komplexním jazykem pojednávající o manipulaci – v původním znění. Některé scény si také sami zaimprovizovali. Učili se lepšímu porozumění citům a povahám postav, stejně jako hlasitějšímu a výraznějšímu uměleckému projevu. Dostali příležitost ke kreativnímu vyjádření a k poznání děl, která dříve neznali, nebo pouze okrajově.
V dosavadní výuce se hned zkraje učili prezentačním schopnostem. Co však přineslo největší rozvoj v oblasti vystupování, byly hodiny pojednávající o sebekontrole, schopnosti ovládat svou mysl, nejtěžšímu umění ze všech. Studenti se v tomto oboru vzdělávali prostřednictvím prezentací americké univerzitní lektorky Amy Cuddy, která se specializuje na postavení těla a jeho působení na lidskou psychiku. Vykládali si o pózách silných i slabých, o tom, co člověka nejvíce prozrazuje, když se cítí nesvůj, a také o tom, jaké postoje naopak navozují uvolněnou atmosféru. Ultimátním cílem je dosažení schopnosti kontrolovat emoce, které z člověka vyzařují – přesně tak, jako to při divadelní hře umí nejzkušenější herci.
„Jedna aktivita zajímavější než druhá. Četli jsme Othella. Procházeli psychologii Jaga. Zkoumali řeč těla. Myslím si, že celý rok jsme se v podstatě připravovali na divadlo. Poté jsme to i předvedli v praxi při hraní My Fair Lady. S asistencí Davida jsme si vyzkoušeli to, že práce herců není zdaleka jen o naučení se scénáře a dialogů.“ (Barbora Pecková, kvinta)
Zanedlouho poté kvintáni poprvé potkali soubor The Bear Theatre při divadelním představení o historii Anglie. Po něm následoval workshop, který vedl již zmíněný David Fisher, ředitel souboru. V průběhu prvního setkání studenty motivoval k tomu, aby mluvili nahlas a byli sebevědomí. Pro mnohé z nich bylo obtížné se takto uvolnit vzhledem k tomu, že v běžné výuce jsou zvyklí spíše na pravý opak.
„Musíte ten prostor vlastnit. Neomlouvejte se za to, že jste tady. Když lidi přijdou na vaše představení, zaplatí za něj, je vaší zodpovědností zajisit, že vás taky uslyší. Máte jediný pokus. Každé slovo, každá hláska, se musí dostat k publiku.“
Jedna z mnoha vět, kterou David poučoval své čerstvě nabyté žáky. Divadelnímu herci se podařilo studenty upoutat; proto se uskutečnil druhý workshop. Ten znovu posílil schopnosti novopečených herců a posunul je i ve výuce jazyka o kus dál. Zřetel byl brán především na expresivnost výkonu a dostatečnou hlasitost, na vžití do postavy a spojení s publikem. Při tomto workshopu ještě kvintány doprovázely studentky z 1.A., dále už šli osmileťáci sami.
„Když jsem se postavila před spolužáky a měla jsem se vžít do postavy, zahodila jsem veškerou nervozitu a zdrženlivost. Byl to nejlepší pocit, který jsem za poslední dobu zažila. S podporou Davida Fishera k hlasitému projevu a nadsazení dialogu jsem vypustila emoce a užívala si herectví. Je škoda, že jsem s ním mohla strávit pouhé tři hodiny. I přesto ve mně probudil zapomenuté vzpomínky a pocity.“ (Linda Kazdová, 1.A)
Závěrečnou kapitolou příběhu bylo třetí setkání, tedy to, při kterém se jedenáctka aktérů podílela na inscenaci tří vybraných scén Pygmalionu, které shrnují celkový tok díla. Tomu předcházela úprava scénáře do odlehčené podoby, která zachovává děj i emoce té či oné scény.
Očekávaný den přišel v pondělí 13. června, kdy gymnázium znovu přivítalo Davida, který při finální zkoušce před vystoupením se studenty zopakoval nonverbální projev, který i beze slov musí vypovídat o emoci postav. Navrhl také způsoby dramatizace a zesílení památných momentů hry. Zanedlouho na pódiu stáli herci připraveni předvést výsledek své práce. Tři dohodnuté scény sehráli před třemi kamerami. Záznam poslouží jako vzpomínka na neobvyklou zkušenost a především jako upomínka dlouhé cesty a spousty práce, která za představením stála.
„Dramatickou výchovu sice někteří z nás již zažili v kvartě, ale tento zážitek byl úplně jiný. Naučit se pracovat se svým hlasem, rychlostí i rytmem řeči v jiném jazyce je totiž něco naprosto odlišného, zvlášť, pokud rady pocházejí od člověka, pro kterého je divadlo vášeň i zaměstnání zároveň. V kombinaci s několikatýdenní předcházející přípravou, během které člověk opravdu pochopil psychologii postav a jejich myšlení, pak vůbec nebylo těžké se postavit na pódium a My Fair Lady zahrát. Musím říct, že to bylo poprvé, co jsem se při veřejném projevu necítila nervózní, ale plně jsem se vžila do toho, co dělám.“ (Viktorie Stašová, kvinta)
„Myslím, že to byla velmi pěkná a zajímavá zkušenost. Mohli jsme zjistit něco nového o hraní a zlepšit své herecké schopnosti. Jsem si jistá, že se mi to v budoucnu bude hodit k dosažení mého snu.“ (Libuše Fořtová, 1.A)
„Tento divadelní workshop mi pomohl se umět lépe vyjadřovat a zvládat stres. Na každé hodině jsem viděla, jak se všichni postupně zlepšujeme – jak z pohledu hereckých výkonů, tak i ze strany vztahů mezi námi. Myslím si, že nás to jako kolektiv trochu víc spojilo a každý z nás na tyto zážitky bude rád vzpomínat. Byla to velmi příjemná odbočka od obyčejných školních hodin.“ (Eliška Hájková, kvinta)
Celý divadelní program mohl vzniknout především díky vynikajícím výkonům všech zúčastněných v anglickém jazyce. V tom probíhala veškerá komunikace a vyučování. Velké díky za uskutečnění projektu patří Mgr. Kláře Synkové, která celý program koordinovala a pomáhala studentům s jejich prací i ve svém volném čase. Účastníci ve svých vzpomínkách často zmiňovali právě jedinečnou učitelku, která letos školu opouští:
Mockrát Vám děkuji za tuto obohacující zkušenost a za všechno, co jste nám během roku dala. Přestože to pro mě ze začátku bylo těžké, zlepšila jsem se, a to jen díky Vám. Budete mi chybět.
Děkuji za skvělou divadelní výuku a mnohem víc než to.
Vaše přítomnost tady ve škole mi bude chybět, přeji Vám vše nejlepší ve Vašich budoucích plánech. Ještě jednou Vám děkuji za to, že jste mi byla dobrým mentorem.