Milí čtenáři webu GymTV,
vím, že nebývá zvykem publikovat na našich stránkách komentáře a osobní vyjádření, snad jednou ročně, na závěr roku, ale přesto bych rád učinil výjimku a v krátkosti si dovolil ohlédnout se za pátým ročníkem projektu Jak se dělá televize s ČT, který škola hostila o víkendu.
Je totiž na místě poděkovat nejen osobnostem z ČT, které přijaly naše pozvání a byly velmi příjemnými hosty, mnohdy až naprosto spontánními vypravěči nejen o své profesi, ale i o svých koníčcích či zážitcích, ale zároveň si zachovaly naprostou profesionalitu a vysokou odbornost. Sluší se poděkovat také školním televizím, které na gymnázium zavítaly a vytvořily tak početné publikum. Ale v této poznámce chci poděkovat především několika členům redakce GymTV, jejichž podíl na organizaci akce byl maximální možný.
Jsou to především Ondřej Luks a Matouš Ettler (pořadí uvádím dle redakční hierarchie). Organizace akce jim byla svěřena s důvěrou a oni ji rozhodně nezklamali. Naopak, díky své preciznosti, jasným představám, ale také především díky vysokému nasazení, trvajícímu v poslední fázi příprav několik týdnů, dokázali akci posunout ještě výš, než kdy předtím byla. Obdivuji způsob, jakým si rozdělili úlohy, jak je dokázali zrealizovat, a především, jak dokázali spolupracovat. Jejich vlastnostmi jsou cílevědomost, ale zároveň skromnost a nekonfliktnost. Spolu s vysokou profesionalitou a orientací v oboru jsou to skvělé předpoklady. A i když ne vše se povedlo, jak by si přáli a jak bych si představoval já, je zcela na místě vyseknout jim obrovskou poklonu a vyjádřit hluboký respekt. Už jen za to, že při tom dokázali ještě chodit do školy, jak nejvíc to šlo, že několik týdnů spali čtyři, maximálně pět hodin, a že vše dovedli úspěšně do cíle, který návštěvníci viděli – a vlastně ve většině případů neviděli, protože velká část věcí, které ti dva museli vytvořit, dojednat nebo zprovoznit, zůstala všem příchozím ukrytá.
Poděkování patří samozřejmě všem dalším členům redakce, kteří projekt připravili, ale především Sáře Sovičkové, Magdaléně Studené, Matyldě Hofschnaidrové, Davidu Burdovi, Anně Praské, Stanislavu Kamenickému, Anně Fišerové a Barboře Vitáskové – většina z nich ve škole strávila oba dva dny podzimních prázdnin nebo se jiným způsobem zásadně podílela na organizaci akce. A všichni z nich byli ochotni po akci zůstat a uklízet školu, a mnozí pak ještě i v neděli dopoledne. Záměrně nezmiňuji jejich práci během samotného konání projektu – to je v jejich případě samozřejmé.
Moje poděkování v nemenší míře patří také Michaele Nedavaškové, která nám, ač nečlenka redakce, pomohla ve stejné míře jako výše zmínění. A samozřejmě také člověku, který byl zatím u všech ročníků projektu: nejprve jako žák základní školy a divák, pak jako gymnazista – spoluorganizátor, hlavní organizátor, znovu spoluorganizátor a teď jako moderátor a obrovská podpora a pomoc: Václavu Bešťákovi. Stejně tak děkuji za pomoc a podporu Barboře Blahnové a v neposlední řadě také už bývalé člence redakce Petře Prýmkové – její samostatnost a spolehlivost se více než hodila.
Děkuji také vedení školy, že každý v rámci svých kompetencí udělal pro průběh akce, co mohl, předsedkyni SRPG Romaně Sovičkové, kolektivu školní jídelny za pozdně večerní a sobotní služby a provoznímu úseku, zejména Mojmíru Trochovi a Marii Chýlové s kolegyněmi.
Na závěr mi dovolte, abych poděkoval také rodičům našich studentů, především Ondřeje Lukse a Matouše Ettlera, za to, že měli pro aktivity svých dětí pochopení, a samozřejmě návštěvníkům z řad kolegů a gymnazistů, kteří si udělali čas a přišli se podívat, nebo i pomohli doprovázet hosty z České televize.
Josef Fryš,
vedoucí GymTV
