Přinášíme vám druhou část rozhovoru, který GymTV poskytla Mgr. Blanka Svobodová, která na gymnáziu učí český jazyk a literaturu a hudební výchovu.
Co jste četla během studentských let? Četla jste také jako většina dívek dívčí romány nebo červenou knihovnu?
Červenou knihovnu jsem nikdy nečetla. I když vlastně jo. I tu jsem musela ochutnat, abych věděla, co číst nemám (smích). My jsme si hodně půjčovali knížky. Nezapomeňte, že byly knížky, které se nesměly půjčovat. Půjčovali jsme si knížky jeden od druhého. Museli jsme je přečíst rychle přes noc, protože na ně čekali už další. Většinou jsem četla kvalitní literaturu – například Lustiga, Orwella, Aškenázyho, Steinbecka. To spíš až v poslední době tomu tak vždy není. Jsem typ člověka, co knížku přečte. Pokud to teda není úplná blbost. Dneska je těžké si vybrat.
Máte nějakého oblíbeného současného autora?
Nemám žádného oblíbeného. Čtu ráda třeba Irvinga. Je vidět, že v některých knížkách je to fakt zručný spisovatel, jindy je opravdu originální. Na druhou stranu je těžké se v této době vyznat v tom, co vychází. To fakt nejde. Spíš sáhnu po tom, co je osvědčené anebo co mi kdo doporučí.
Jaký máte názor třeba na Padesát odstínů šedi?
Strašný. Je to asi nejblbější knížka, kterou jsem kdy četla, co vyšla. Moc jsem nepochopila, proč to bylo napsané. Příběh je prvoplánový, jednoduchý. Není tam žádná nadstavba, není tam nic.
Jaké jsou vaše jiné koníčky?
Hrozně ráda pracuji na zahradě. Celý týden pracuji psychicky, toto je pro mě odpočinek. A doma říkám: „Buďte rádi, že nereju do vás.“ (smích). My máme doma velké hospodářství. Zeleninu, stromy, včely… Když přijedu domů na prázdniny, strčím hlavu do záhonu, kouká mi jenom zadek a na konci prázdnin ten zadek vstane a jde do školy (smích). Já si tím hrozně odpočinu, baví mě to a těší mě, když vidím, jak to všechno roste.
Máte doma zvířata?
Máme doma jenom kočku, kocoura, kočičáka. To je takový moje zlatíčko.
A jaký máte vztah k divadlu?
Do divadla chodím ráda, ale není na to moc čas. Chodím třeba i na výstavy. Mým velkým snem je ale barokní opera v Krumlově.
Kdybyste si měla vybrat, tak co učíte raději? Češtinu, nebo hudebku?
Mně je to jedno. Vystudovala jsem oba obory. Je pravda, že jsem šla asi na fakultu víc spíše kvůli hudebce. Pak jsem si ale získala větší vztah k češtině, ale to možná proto, že to bylo zakázané ovoce, protože my češtináři jsme se dostali ke knížkám, které v té době byly na indexu, a nám některé půjčovali na jméno. Ale dneska je mi to úplně jedno. Možná hudebka je náročnější na hlas. Protože než studenty zpacifikuji, to vždycky trvá dlouho.
Doporučila byste povolání učitele?
Učitelské povolání je velmi náročné a hlavně nedoceněné. Je pravda, že je skvělé pro rodinu. Nemusíš děti strkat do žádných táborů, trávíš s nimi hodně času a dáš jim dobrou výchovu. Nevýhodou je ale hodně opravování. Práce s dětmi je hezká a baví mě. Takže syndrom vyhoření mi zatím nehrozí. Doporučila bych ji těm, kteří mají co předat, a umějí to předat.
Jak dlouho učíte?
Učím 27 let a na gymplu jsem asi 17 let. Deset let jsem učila na základkách. To je nejlepší škola. To je škola života.
Proč jste tedy začala učit na gymnáziu?
Protože jsem měla pocit, že zakrním. Tady prostředí a studenti a práce mě nutí na sobě pracovat, neustále se vzdělávat. Člověk se celý život učí. O mém ročníku se říká, že neumí s technologiemi. To ale není pravda. My ty věci jen nepoužíváme pro zábavu, ale pro práci.
Přemýšlela jste někdy, že byste napsala knížku?
Já jsem psala poezii. Mám sešit, kam jsem si psala básničky a hádejte o čem… No o lásce (smích). Pak přijde věk, kdy jste proti celému světu a se vším bojujete a kolem těch dvaceti se člověk zklidní. To tam mám taky.
Kdybyste nebyla učitelkou, tak čím?
Možná bych byla dobrá herečka, protože učitelství jde s herectvím ruku v ruce. Ale vadily by mi tam jiné věci, třeba popularita není nic pro mě. Chtěla jsem studovat dramatickou výchovu, ta mě docela zajímala, protože se může využít i při češtině nebo hudebce. Já jsem i dramatiku chvíli učila.
A na závěr, co byste řekla, že vám učitelství přináší?
Přináší mi uspokojení, když vidím, že studenti umí, že to, co jsem do nich vložila, se vrací, když je výuka baví a zajímá. Každý rok čtu zajímavé práce, každý rok mě překvapíte. Moc mě to obohacuje. Vždycky přijdete s něčím novým, máte jiný pohled na svět, než mám já. Ještě takový neokoukaný, neotřelý, někdy naivní, jindy šokující. To člověka nabíjí, to byste se divili.