Má aprobaci dějepis-výtvarná výchova, volný čas tráví na rybách na Orlické přehradě, ve škole vede kroužek plastikového modelářství. Mgr. Božetěch Burda patří ke stálicím pedagogického sboru gymnázia, je třídním učitelem 3.B a studenti ho mají rádi. Chcete-li se o něm dozvědět více, přijměte naše pozvání k rozhovoru s ním, stejně jako on přijal to naše.
Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
Pilotem.
A jak jste se tedy dostal k učitelství?
To vyplynulo tak zvaně z doby, když to řeknu takhle. Já nevím, jak bych to popsal, z pilota jsem rezignoval velmi rychle, už na základní škole. Pak jsem chtěl dělat ornitologii, ale na gymnáziu mi „zkazili biologii“, a protože dějepis mě vždycky bavil, tak jsem šel studovat dějepis. Váhal jsem, zda si k tomu vzít zeměpis, nebo výtvarnou výchovou. A protože jsem se dostal na výtvarnou výchovu, tak jsem studoval dějepis a výtvarnou výchovu. Ještě jsem ale pořád nevěděl, zda půjdu učit. Po vysoké škole jsem musel ještě řešit vojenskou službu a další věci. To se pořád protahovalo, a tak jsem nastoupil, když to tak řeknu v určité podobě formu civilní služby na základní škole, no a pak už jsem u toho zůstal.
Učíte tedy raději dějepis nebo výtvarnou výchovu?
To se nedá takhle říct. Já bych v tom rozdíl nedělal. Jsou věci, které mě z dějepisu baví víc, jiné zas méně, ale na výtvarné výchově mám raději tu praktickou část.
Jaké historické období nejraději učíte?
V dějepise asi 20. století, ve výtvarném umění období od poloviny 19. století dál.
Máte nějakou oblíbenou osobnost?
Josef František. To byl jeden československý letec.
A proč právě on? Co je vám na něm tak sympatického?
Jeho osud. Žil krátce, i když to je svým způsobem spíše smutná záležitost. On nepatří mezi ty velké osobnosti světových dějin, ale já si ho tak vždycky vybavím v souvislosti s českými dějinami.
Ztotožňujete se s jeho názory?
Prezentovat jeho názory, to se nedá, on působil jako řadový pilot, ale spíše z pohledu toho, jak se zachoval v určité době, jak tu dobu vnímal a jaké postoje zachovával, to je na něm to zajímavé. Ale to je potom na dlouhé vyprávění.
A z nějakých známějších? Například vládců, významných politiků..?
Na každé osobnosti najdete nějaké plusy a mínusy, to takhle nejde říct. Ale třeba nedávno jsem četl Přemyslovskou epopej, a tak mohu odpovědět – Václav I. Dokázal si svůj život užít a také chtěl věci řešit rozumem a ne silou.
Koho byste označil za největšího Čecha? A proč?
No tak to může být více osobností, ale teď mne napadá třeba František Kriegel. Ten, co nepodepsal tak zvaný Moskevský protokol roku 1968. Na druhou stranu, když se člověk podívá na některé jeho kroky, nemusí se všemi souhlasit, ale zase je pravda, že on se choval velmi korektně, slušně. Prošel si spoustou věcí a v tomto bych ho bral, i když asi nepatří mezi ty nej, ale kdo je?
A teď bychom se vrátili do vašich studentských let. Vzpomínáte rád na svoje studentská léta?
To určitě. I když gymnázium, to jsem tak nějak proplul. Tam si vybavím pár věcí, spolužáky, ale daleko zajímavější pro mě byla vysoká škola. Kdybych měl srovnat gymnázium a vysokou školu, tak ta vysoká škola je někde úplně jinde. Ta mě bavila už daleko víc. Celkově je to už o něčem jiném, asi taky proto, že tam je člověk už dospělejší.
A když srovnáte v oblasti své aprobace, co se učila vaše generace a co se učí dnes, je velký rozdíl v množství učiva?
Tak já jsem například výtvarnou výchovu na gymnáziu nezažil. Ta se učila pouze v rámci jakéhosi kulturního povědomí. Když jste měli dějepis, tak jste si tam zmínili nějaké představitele doby po stránce kultury. Ale co se týká objemu učiva, tak si myslím, že jsme se učili daleko víc. Ale zase třeba dějepis má tu nevýhodu, že to učivo pořád narůstá. Já si vybavuji, že my jsme s dějepisem končili někdy na začátku 70. let a ty klasické moderní dějiny se vůbec neučili. Období po 2. světové válce se už prostě moc neučilo stejně jako spoustu dalších věcí.
A nějaký konkrétní příklad toho, co se neučilo?
Nebo ono ne že by se to neučilo, ale spíše to, jakým způsobem se to učilo. Například procesy s Miladou Horákovou, politické procesy, 50. léta, studená válka. Bylo tam to marxistické pojetí dějin a spíše se to jen zmínilo.
A měli jste paní učitelku, která vám to podávala tím způsobem, kterým by to mělo být, myslím demokratickým způsobem, a nebo právě tímto marxistickým způsobem, aby si neudělala zle?
Svým pojetím si zle nemohla udělat, ale rozhodně do toho tu ideologii tehdejší doby nedávala. Neskončilo to Zdeňkem Nejedlým – „komunisté pokračovatelé husitských tradic“ a konec, to ne. Ona to brala tak, jak by měla, zbytečně nezahýbala do té ideologizace dějin.
A to je právě docela těžké povolání být učitelem dějepisu, protože to musíte prezentovat takovým tím neutrálním postojem k těm všem různým událostem.
Historik má vysvětlovat, historik nemá být politik. To politika ráda utváří historii k obrazu svému.
Máte nějaký konkrétní zážitek z vašich studentských let, na který rád vzpomínáte?
Prvomájový průvod v roce 1989. To jsem byl na gymnáziu a my jsme všichni museli do průvodu. Tak jsme šli a jeden kamarád začal: „No tak kluci, měli bysme něco dělat, když je ta manifestace!“ a tak začal vykřikovat: „Se Sovětským svazem na věčné časy!“, „Ať žije komunistická strana Československa!“ Načež se otočila naše paní profesorka a řekla: „Láďo, neblbni a mlč!“. To je vzpomínka na rok 89, v souvislosti s 17. listopadem, kdy už začalo lámání chleba. Bylo hezké, jak všichni tam šli do průvodu s tím, no tak to tady nějak přetlučeme, a Láďa si z toho začal dělat opravdu srandu, že už tomu dodáme tu šťávu, a začal vykřikovat tyhle hesla. Byla to recese, ale i kdyby mu někdo v té chvíli řekl „Hele vy si z toho děláte srandu!“, tak on by mohl říci „Co, já tu přece manifestuji na podporu socialismu!“
Máte nějaký konkrétní zážitek za dobu vašeho působení na gymnáziu, na který rád vzpomínáte?
Teď si vybavím, když jsem nastoupil na gymnázium a šel jsem do jídelny a řekl jsem, že bych si tu rád objednal obědy a paní vedoucí mi řekla: „A z které ty seš?“ Tak to je taková veselá úvodní historka, na kterou si vždycky vzpomenu, když jdu do jídelny. Dodnes se nad tím s paní vedoucí zasmějeme.
A nějaký jiný? Nemusí být konkrétní. Nějak obecně, co vás vždycky pobaví?
Obecně mě vždycky dokážou pobavit vaše otevřené odpovědi v testech. Musím říct, že se stále dozvídám nové a nové věci.
Co rád děláte ve svém volném čase?
Rybařím, modelařím, čtu.
A kterou máte momentálně rozečtenou knížku?
Nedávno jsem dočetl Husitskou epopej, první díl. A jinak abych četl něco konkrétního, tak to ne. Vždycky si vezmu nějakou historickou literaturu, ve které si potřebuji najít konkrétní věci. Tak si například vezmu Velké dějiny zemí Koruny české a přečtu si tam 20. léta v Československu.
Takže spíše čtete literaturu faktu?
Vzhledem k tomu, že jsem dějepisář, tak každou knížku vnímám jako historický obraz dané doby. Takže je problematické říci, jestli čtu to nebo to, ale často si v tom hledám i to historické pozadí.
Máte nějaké sny, za kterými si jdete nebo něco které byste si chtěl splnit?
Těch malých věcí má člověk spoustu. Chtěl bych se proletět se v nějakém starém letadle, podívat se do Mongolska na ryby.
A proč právě do Mongolska?
Jedna věc je, co bych tam chtěl chytat za ryby, a druhá věc je, že je to ještě pořád opravdu divočina. Já nemusím země, kde je až moc horko, neříkám, že v Mongolsku není horko, úžasná, mně sympatická krajina. Jezdí se tam většinou na konci léta, kdy tam začíná podzim, a je to hlavně pustina.
Děkujeme za rozhovor.