V říjnu 2021 jsme, coby třída 3.B, za doprovodu Miloslavy Šmolíkové a Světlany Hlaváčové uskutečnili třídní výlet do krkonošské divočiny.
Celá výprava byla zahájena v pondělí 4. 10. na příbramském vlakovém nádraží, odkud jsme se po železnici vypravili vstříc novým zážitkům. První z nich jsme zažili již v Praze, kde jsme byli nuceni kvůli zpoždění vzít nástupiště útokem a prorazit si cestu k dalšímu vlaku skrz dav ostatních cestujících. Celá tato mise byla nakonec úspěšná a my jsme měli kromě klidu v duši před sebou také 3 hodiny cesty v honosném rychlíku společnosti České dráhy.
Konečně jsme po dlouhém cestování dorazili do cíle, kterým byla Pec pod Sněžkou. Následoval velmi náročný výšlap na Vébrovy boudy, který se neobešel bez hlubokých projevů emocí a obohacení místních obyvatel o novou zásobu explicitních výrazů. Přibližně po hodině se před námi objevila budova, která nám po zbytek našeho pobytu v divočině poskytovala střechu nad hlavou a chutnou stravu.
Již druhý den se naše početná skupina rozhodla zdolat nejvyšší vrchol České republiky – Sněžku. Navzdory původnímu plánu jsme si kvůli větrnému počasí pohodlně ušetřili část cesty a absolvovali jsme několikaminutovou jízdu lanovkou na Růžovou horu. Dále nebylo zbytí a pokračovat jsme museli pěšky. Již po chvíli bylo jasné, že nás rozhodně nečeká procházka růžovým sadem. Dorazili jsme na úpatí našeho nejhoršího stoupání. U mnohých z nás, kteří na tomto místě očekávali výhled na vrchol velehory, došlo ke značnému zklamání, když jsme neviděli nic jiného než obří mrak, který téměř celou horu pohltil. Vydali jsme se tedy na cestu. Nepříznivému počasí jsme vzdorovali překvapivě dobře. Ačkoliv si s námi zahrával silný vítr, dokázali jsme se s tím poprat a po chvíli se nám před očima zjevila poštovna nacházející se na samém vrcholu. Po krátké pauze s občerstvením jsme pokračovali přes Luční boudu a pomalu jsme se začali okruhem stáčet zpět k Vébrovým boudám. Prochladlí a vyčerpaní jsme dorazili zpět na chatu, kde se podávala večeře, která nám dodala sil, a večer jsme strávili s kytarou a společenskými hrami.
Následující den nás zradilo počasí a my jsme si po předchozí expedici na Sněžku mohli pořádně odpočinout. Celé dopoledne jsme zabili povalováním a hraním různých her od prší po šipky. Odpoledne jsme vyrazili pouze na krátkou procházku, jejímž cílem bylo samozřejmě vynikající občerstvení na Kolínské boudě.
Čtvrtý den pro nás byla naplánována vycházka na Černou horu, kde jsme si z blízka prohlédli místní televizní vysílač a poté splnili povinnost návštěvy místní restaurace. Při návratu jsme si cestu lehce prodloužili přes rašeliniště, kdy jsme měli možnost obdivovat krásy krkonošské přírody. Po obědě paní učitelky připravili program, který dostal název Amundsenovo klání, ve kterém jsme soutěžili ve čtyřčlenných družstvech a vyzkoušeli jsme si naši sílu, rychlost i vůdcovské schopnosti. Celá soutěž byla zakončena hromadnou svlékací akcí, kterou mnoho z nás pojalo velmi vážně a ochotně jsme se pro vítězství v soutěži na několik minut vzdali téměř veškerého oblečení. Po poslední večeři následovalo balení a vyhlášení soutěže, jehož součástí bylo předání cen ve formě brambůrek a sušenek.
Následoval ještě dobrovolný noční pochod, při kterém jsme si divočinu prošli také ve tmě. Zanedlouho jsme dorazili na louku, kde na nás čekalo všemi neočekávané, ale příjemné překvapení. Následoval návrat zpět k ubytování a následně volný večerní program, který si každý účastník zájezdu užil ve svém vlastním stylu.
Nastal poslední den a my jsme brzy ráno opustili naše zájezdové útočiště a znovu se vydali na cestu i s našimi zavazadly. S překvapením, že nikdo nezemřel, jsme konečně dorazili do Pece pod Sněžkou a my měli před sebou už pouze cestu zpět do Příbrami, kterou jsme si také mimořádně užili. Zažili jsme dokonce i velmi napjatou chvilku, kdy jsme na nádraží v Hradci Králové netrpělivě očekávali kurýra, který nám měl do vlaku doručit naši objednávku z McDonald’s, čímž jsme následně pobavili nejen ostatní spolužáky, ale také personál vlaku i ostatní cestující. Zbytek cesty jsme prožili v poklidu a šťastně a ve zdraví jsme se rozešli a vrátili se plni skvělých zážitků do svých domovů.
