Druhá část vzpomínky Vladimíra Prunera, absolventa školy z r. 1961. První část si můžete přečíst zde.
V chronologii po roce 1958 je důležitý rok 1961. Na počátku tohoto roku byla škola ještě jedenáctiletkou, na pololetním vysvědčení je razítko Dvanáctiletá střední škola a na konci roku razítko Střední všeobecně vzdělávací škola, ta byla již čtyřletá. Označení gymnázium je pozdějšího data. Naše třída maturovala v červnu 1961 ještě v jedenácté třídě. Předsedou maturitní komise byl ředitel jedenáctiletky v Březnici p. Jaroslav Paul. Naším třídním byl p. Jaroslav Průcha. Musím říci, že jsem měl štěstí na dobré učitele. Od šesté do osmé třídy byl naším třídním již zmíněný p. Ant. Vepřek. Všechny učitele na střední škole považuji za osobnosti, které nás dobře připravily na další studia i praktický život. Nicméně některé vzpomínky působí s odstupem let již úsměvně. Chemik p. Václav Matějka byl mezi studenty nazýván „Kádinka“, a to ze dvou důvodů. Jednak neustále chodil v modrém plášti a jeho figura byla zakulacená a jednak jsme si ho trochu dobírali při praktikách škodolibou poznámkou, že pokus zahájíme tím, že „vezmeme kádinku“. Nato se okamžitě ozvalo „Ééé, nevezmeméé, to by nás zavřeli, ale kádinku použijeme“. Matematik p. Miloslav Martínek sršel suchým humorem a tradovalo se, že na dotaz jedné studentky „Pane profesore, co znamenají písmenka p.p. v logaritmických tabulkách?“ pohotově odpověděl: „Pro pitomé“. Pan profesor Jiří Valta, biolog, trpělivě na počátku hodiny zodpovídal choulostivé písemné otázky, které jsme pokládali na katedru, takže skoro každá hodina začínala dotazem „Co je to prostitutka?“
Vyučování tehdy probíhalo i v sobotu a jeden den v týdnu byl věnován tzv. výrobní praxi. Tu naše třída měla v Ústředních dílnách Uranových dolů Příbram. Ty byly tam, kde vedle potoka stojí Q-klub a krychlové domy. Kdysi v těch místech rostl chmel pro příbramské pivovary. Na výrobní praxi se nám věnovali v teoretické výuce vedoucí dílen Ing. Pokorný, technici Ilja Ledvinka a Václav Babáček a v praktické výuce p. Trnka. Když jsem po maturitě nastoupil na Strojní fakultu ČVUT, tak tato výrobní praxe do značné míry kompenzovala náskok absolventů průmyslových škol v praktických předmětech.
Rok 1961 byl významný i tím, že 12. dubna vzlétl kosmonaut Jurij Gagarin. To naši třídu inspirovalo k tomu, že jsme pro tablo zvolili tvar rakety, kde z okének kouká 32 maturantů. Tato raketa s námi absolvovala všechny třídní srazy, mezitím byla uložena v různých hangárech, někdy ve sklepních prostorách, a na počátku letošního roku byla již poněkud zchátralá. Repase se ochotně ujal spolužák Karel Kukla, vystudovaný letecký konstruktér na vojenské akademii. Rozšířil si kvalifikaci i o opravy raket a naše tablo mohlo být vystaveno při příležitosti 150 let školy.
Z připomínek významných výročí školy pamatuji roky 1971 a 1996. Setkání všech absolventů bylo svoláno do velkého sálu domu kultury, kde probíhaly slavnostní proslovy a kulturní program. Je však nutno objektivně připomenout, že při tolika účastnících, kteří se bavili po jednotlivých třídách, nebyla dění na jevišti věnována patřičná pozornost. V roce 1996 byla výstava instalována v aule bývalé budovy v Jiráskových sadech, tam probíhal rovněž kulturní program, vzpomínám si na orchestr Ferdinanda Havlíka.
Na začátku tohoto povídání jsem uvedl, že v roce 1950 začal na gymnáziu učit tatínek, a od té doby má naše rodina ke škole přátelský vztah. Dění ve škole pamatuji tedy 71 let. Od čtvrté do jedenácté třídy jsem navštěvoval jedenáctiletku, postupně zde maturovali sestra (1964), dcera (1979), nejstarší vnučka (2017), nejstarší vnuk (2019) a od září navštěvuje osmileté gymnázium mladší vnučka. Přede mnou zde v roce 1905 maturoval dědeček, první učitel v rodině, mezi válkami byl řídícím učitelem ve Třebsku. Kromě tatínka na gymnáziu vyučovaly manželka a sestra.
Pro gymnázium byl významný i rok 1980, kdy se 7. základní škola odstěhovala do nových budov ve Školní ulici. Tím bylo možno využít uvolněné prostory pro zkvalitnění a rozšíření výuky. Ve škole jsem několik let nebyl, takže jsem byl mile překvapen změnami, zejména kvalitativními, od dob našeho studia. Tehdy nebyly kalkulačky, natož osobní počítače, pro výpočty byly využívány logaritmické tabulky a logaritmická pravítka. Dnešní studenti nejspíš ani neví, oč se jedná, natož jak to využít.
Pokud se jedná o pojetí formy letošních oslav, myslím, že byly velmi zdařilé. Úvodní část ve 3. patře byla vyvážená, neformální a přátelská. Výstava je také řešena profesionálně. Výhodná byla i možnost posedět s kamarády v jídelně. Se svými vrstevníky jsme konstatovali, že dalších oslav za pětadvacet let se již určitě nedožijeme. Proto bychom navrhovali uspořádat připomínku výročí školy vždy po pěti létech, ale v přiměřeně menším rozsahu bez velkých oficialit a nákladů. Prvotní setkání s informací o změnách v posledních létech by proběhlo v hudebním sále, případně by bylo vhodné připravit menší brožurku. Přiměřenou výstavku situovat v přízemí a umožnit následné posezení v jídelně, ale bez rautu, možná s předem objednaným obědem uhrazeným zájemci. K uspořádání akce využít některou sobotu v září nebo říjnu nebo volno ve škole spojené s ředitelským dnem.
