Střípky z gymnázia

Ve tkaní mám rekord 16 hodin v kuse, říká Růžena Šromová

,

„Ráno sprintuju na autobus. Někde jsem slyšela, že je to zdravé,“ říká o začátku svého typického dne akademická malířka Růžena Šromová. Právě ona byla hostem 33. vydání pořadu Z profilu, který včera jako vždy živě odvysílala školní televize GymTV. Příbramská výtvarnice je také úzce spjata s příbramským gymnáziem, mimo jiné proto, že zde v minulých letech opakovaně působila jako pedagožka a několikrát tak vytrhla trn z paty vedení školy, když zastoupila kolegyně, které odešly na mateřskou dovolenou. V minulém roce také její příběh zpracovala skupina studentů letošní kvarty pod vedením PaedDr. Hany Kuchyňkové v projektu Příběhy našich sousedů.

S moderátorkou a dramaturgyní pořadu Magdalénou Studenou si povídala o svém životě, tvorbě a dalších aktivitách a připojila také názornou ukázku tkaní tapisérie přímo ve studiu. Pochází ze zahradnické rodiny a k přírodě tak měla vždy blízko. To se ostatně promítá i do její tvorby. Vyučila se přadlenou lnu a vystudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou. „Byla to velmi prestižní škola,“ říká. „Hlásilo se nás 500 a brali 30 lidí, z toho do našeho ateliéru tři. Přijímačky trvaly tři dny.“

Růžena Šromová se ale nevěnuje pouze tvorbě tapisérií. Je i malířkou, a tak může obě techniky porovnat: „Tapisérie se od malby liší tím, že musíte ovládat řemeslo. Do kresby nebo malby můžete zasahovat a měnit ji, do tkaní už ne. Můžete jen velice opatrně něco vypárat a velice opatrně dovyšít.“

Růžena Šromová je i přes svůj věk stále velmi aktivní. Magdalénu Studenou proto zajímalo, jak lze skloubit tak aktivní životní styl s prací, jejíž dokončení zabere týdny až měsíce a která vyžaduje velkou trpělivost. „Mám rekord 16 hodin v kuse 3 měsíce,“ uvedla Růžena Šromová s tím, že u tkaní si nejčastěji zpívá. Zpěvu se také často věnuje při dobrovolnické práci. Dochází do Alzheimer centra, kde pomáhá zdejším klientům, podobně také na neurologickém oddělení Oblastní nemocnice Příbram: „Když člověk vidí lidi po mozkové příhodě, jak jsou šťastní, že dokážou mluvit, tak mi to připadá jako zázrak,“ říká.

Během bezmála třičvtrtěhodinového rozhovoru zavzpomínala také na svou profesní kariéru – tu zasvětila práci v módním průmyslu. Pracovala mimo jiné v Ústavu bytové a oděvní kultury a podílela se na směřování módních trendů: „Jezdili jsme do návrhářských ateliérů a vybírali jsme, z čeho se sestaví kolekce. Teprve za dva roky se ta kolekce dostala do prodeje. Dvakrát ročně jsem proto také jezdila do Švýcarska a Itálie. Bylo to náročné. Teprve po revoluci jsem se dozvěděla, kdo všechno mě hlídal. Československá móda musela být taková, jako by se to vyrábělo na západě. Ale tady byla ta výroba levnější,“ vzpomíná a doplňuje, čím se v módním návrhářství a tvorbě inspirovala: „Mně se vždycky líbila renesance. Pak také domorodé umění původních obyvatel Austrálie a umění spojené s vesmírem a mimozemskými civilizacemi, jak je můžeme vidět třeba v Peru na planině Nazca.“

Záznam živě vysílaného pořadu si můžete pustit níže nebo na stránkách pořadu zprofilu.cz, kde najdete i všechna dosavadní vydání. Některá z nich jsou rovněž k dispozici v audioverzi v podcastových aplikacích jako např. Spotify, Google Podcasts nebo Apple Podcasts. Za pomoc při realizaci 33. dílu děkujeme Marii a Alexandru Čepovým.