U vstupu do budovy Příbramské Galerie Františka Drtikola láká kolemjdoucí barevný plakát s nápisem Literární podvečer. Panáček opírající se o knihu stroze vypovídá, že ve čtvrtek 13. března přivítá Galerie vzácné hosty. Jan Němec, který napsal knihu Dějiny světla, neboli román o životě Františka Drtikola, ji představí Příbrami a také České televizi, která zde natočí jednu epizodu pořadu U zavěšené knihy. Stejnou informaci napovídala i televizní obrazovka v budově Gymnázia Příbram už před týdnem, Gymnázium totiž spolupracovalo na této akci.
Malý výstavní sál vítá ve svých prostorách všechny zájemce o literaturu, o uměleckou fotografii, nebo jen o příjemný zážitek. Na stěnách visí, pro tuto galerii tak typické fotografie, koho jiného než Františka Drtikola. Program zahajuje paní ředitelka Galerie Hana Ročňáková a poté už se slova ujímají moderátoři pořadu – Petr Vizina a Jiří Podzimek – a hlavně Jan Němec. Že přijde starší, obtloustlý pán s plnovousem, který strávil nad studiem Drtikolova života půlku života, a poté vše sepsal do přesných faktů? Také jsem to očekávala. Opak se stal pravou. Mladý, příjemný, charismatický a oproti mé představě značně svěžejší muž usedá za stůl a odpovídá na první otázky. Později se dozvídám, že kniha Dějiny světla je nominována na cenu Magnesia Litera. Napadá mě, co všechno mi v hektickém životě maturanta uniká. Následuje autorská četba úryvku, který vypraví o důlní katastrofě v Příbrami. Poutavý příběh umírajících horníků jakoby otevřel okno a pustil na záda posluchačů čerstvý mráz. Beseda byla zasazena do správného města.
„Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mě svírala. Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši do duší lidem světlem poznání.“
Po mnoha zajímavých dotazech z řad diváků a přečtení ještě jednoho úryvku je oficiální program ukončen a někteří míří k domovům, jiní pro podpis. Když čekám venku před Galerii na svůj odvoz, vyslechnu rozhovor dvou dam: „Příjemný to bylo viď?“ „To jo, takový komorní“ „A myslíš, že má šanci na tu Magnesiu?“ „Určitě.“ (Že paní s humorem dodala, „Vždyť koukni jakej to vyhrál loni.“ jsem už raději přeslechla.)
František Drtikol byl představen jako vynikající fotograf a také jako duchovní učitel, který se přiklonil k buddhismu a druhou polovinu svého života strávil v meditacích. Byl také představen jako člověk, jehož členství v komunistické straně je dodnes záhadou. Byl představen jako člověk, jehož příběh byl několikrát zpracován v knihách, ale dodnes je opředen tajemstvím. Byl představen jako člověk, jehož fotografiím zůstane navždy jen dvoudimenzové zpracování, ale v jeho životě se nacházelo dimenzí hned několik.
