Sto let by oslavil přesně dnes – 4. dubna. Před sto lety – tehdy to byla Velikonoční neděle – se v příbramském domku narodil a nikdo ještě netušil, jak významným spisovatelem se Jan Drda později stane. Jeho život nebyl vždy lehký, ale vytvořil během něj mnoho děl, která jsou součástí zlatého fondu české literatury. V Městečku na dlani totiž strávil dětství, u obyčejných lidí si cenil Vyššího principu mravního a Němá barikáda vyrostla mezi ním a komunistickou stranou, tím pádem i mezi ním a společností, po okupaci Československa.
Jeho dětství a mládí provázela smrt v rodině, život v sirotčinci, ale i přesto úspěšné studium na gymnáziu. V šesti letech se stal téměř sirotkem, když mu zemřela matka. Otec rodinu opustil, a tak Jana vychovávala babička. Ta bohužel zemřela brzy nato, a tak Drda trávil dětství u různých lidí, nějaký čas dokonce v příbramském sirotčinci. Na studia se dal v příbramském gymnáziu a v roce 1934 zde odmaturoval. Jeho gymnazijní život doprovázely běžné problémy s matematikou a také nepříjemné problémy s financemi. S nimi se potýkal i během následujícího studia na Filozofické fakultě, a tak začal pracovat – jako novinář.
Lidové noviny, Eduard Bass, první román i svatba. Tak by se dalo charakterizovat další období jeho života. V redakci Lidových novin psal úvodníky, fejetony, sloupky a jako kolegy zastihl Karla Čapka a Karla Poláčka. Objevil se tam také další, a pro Drdu významný, člověk – Eduard Bass. Na jeho doporučení vydává v roce 1940 svůj první román inspirovaný rodným městem – Městečko na dlani. Další slavnou knihu dokončuje rok po válce – soubor povídek o lidských hrdinech Němá barikáda. Tato sbírka obsahuje také povídku Vyšší princip, která připomíná tragický příběh studenta Antonína Stočese a ředitele školy Josefa Lukeše, který se za heydrichiády odehrál na příbramském gymnáziu.
Jeho další život je dodnes nejvíce kritizován, nese totiž jedno heslo – Komunistická strana Československa. Do strany Drda vstoupil v roce 1946 a později se stal předsedou svazu spisovatelů. Velkou část tohoto období prožívá v dobříšském zámku, který prezident Beneš spisovatelům po válce přiřkl. Tady má pronajatý skromný pokojík v jednom z křídel. Psaní se mu ale v 50. letech nedaří a jeho politická hvězda také pohasíná. Ale přesto vydává České pohádky a podle jeho scénářů vznikají slavné filmy: třeba Hrátky s čertem, filmová pohádka natočená podle jeho dramatické báchorky napsané ještě za okupace, nebo Dařbuján a Pandrhola. Film Vyšší princip, na němž se také jako scenárista podílí, získává hlavní ceny po festivalech v Evropě, Cannes nevyjímaje.
Ale druhá strana politické mince se mu v životě stala osudnou. Okupace Československa v roce 1968 jej těžce zasáhla: sám chodil mezi tanky a přesvědčoval sovětské vojáky, že musejí odjet. Jeho byt zasáhla střela z okupačních tanků. Publikoval článek proti okupaci – a přišly následné represe. Ze strany byl vyloučen, přišel o práci a o postavení ve společnosti. Tyto události poznamenaly jeho zdraví a v roce 1970 umírá na Dobříši za volantem svého auta na selhání srdce – ve věku 55 let…
Do Příbrami se celý život rád vracel a dnes tu nese jeho jméno jedna ulice a místní knihovna.
Podívejte se na portrét Jana Drdy, který natočila školní televize GymTV, a na rozhovor s jeho synem, archeologem PhDr. Petrem Drdou.
Tipy redakce: O životě Jana Drdy se dočtete v knize Ing. J. Fryše Dvanáct osudů dvou staletí. Knihovna Jana Drdy vydala u příležitosti 100. výročí soubor fejetonů Jana Drdy Svět viděný zpomalučka a 9. 4. od 17 hodin pořádá přednášku o Janu Drdovi.