Od září 2015 mohou studenti vídat každé ráno sympatického školníka Mojmíra Trocha. Ten se svědomitě stará nejen o školní vybavení, ale také o prostředí v bezprostřední blízkosti gymnázia.
Proč jste se rozhodl pro práci školníka?
No, tak hlavně to bylo ze zdravotních důvodů, nebo lépe řečeno jsem nastoupil jako vrátný, a potom když odešla bývalá školnice, tak jsem to převzal.
Co je na práci školníka tady na škole dobré, zvláštní?
Děti jsou celkem dobré, čekal jsem to v některých situacích třeba i horší, takže na to si nemůžu stěžovat, i kolektiv pedagogů a dalších zaměstnanců celkem dobrý, zejména tedy uklízečky, které patří přímo pode mě, s těmi taky není problém, alespoň si myslím, že svou práci dělají dobře… Zatím žádné poznámky nebyly.
Když už jste zmínil, že uklízečky jsou pod vámi, kdo tzv. velí vám a komu velíty vy?
Já jsem přímo podřízený panu zástupci Hrubému a uklízečky jsou podřízené mně.
A ještě někdo?
Teoreticky ještě, ale to je spíš předávání informací, pan Rychlík, správce tělocvičen a přilehlého sporotvního areálu, a pan vrátný. Ale ne že bych jim tak velel. Podřízení papírově jsou, ale spíš si předáváme informace od pana Hrubého.
Jak vypadá váš běžný pracovní den? Co je Vaší náplní, co všechno musíte stihnout? Co třeba děláte navíc?
Tak pracovní den oficiálně vypadá tak, že v šest hodin ráno odemknu školu, to znamená, že odkóduju signalizaci, otevřu vrata, odemknu zadní vchod, odemknu přední vchod, to už přichází paní kantýnská a jedna z uklízeček, která uklízí u tělocvičen. Ta dělá jinak, než ty ostatní, má to časově upravené. Potom do těch sedmi většinou dělám nějaké práce, protože ještě nemusím být u té vrátnice, a pak od těch sedmi to osmi je ten hlavní nápor studentů. Když chodí do školy, tak jsem tam, když je sníh, tak uklízím sníh. A hlavně uklízím před školou – papírky a další drobnosti. Pak od osmi do oběda děláme oba dva (s panem vrátným – pozn. red.) takové ty údržbářské práce , třeba v úterý jednou za čtrnáct dní máme poradu právě s panem Hrubým, já, paní Valtová, paní účetní a paní knihovnice, kde si řekneme, co byly minulé úkoly a jestli byly splněny a co bude další. No a potom bych měl jít v jednu hodinu domů, protože mám přerušovanou pracovní dobu, což se mi tedy někdy povede, někdy ne, podle toho, co je potřeba. A pak v půl páté zase střídám pana Trše, aby zase on šel domů, a ještě jsem tady oficiálně do půl šesté, kdy se zavírá škola, a neoficiálně jsem dřív jak v šest, sedm domů nešel. Protože jsou tady různé kurzy pro ty, co budou dělat teď přijímačky, je tady televize, v pondělí muzikanti, takže každý den něco.
A baví vás to?
No samozřejmě. Jinak bych to nedělal.
Jak často se stane, že z tohoto programu vybočíte, například je sněhová kalamita a musíte jít ometat stromy, aby se nepolámaly?
Sníh, no tak to víte sami, jak často, to jste viděli. Jinak se prostě tady dělají různé věci. Měnily se v některých třídách lavice a židle, to znamená, že zase likvidujeme ty staré tady na dvoře, když je čas a když je počasí, protože aby se ušetřily finanční prostředky, aby se to nemuselo celé odvážet, tak to rozmontovávám a to dříví si třeba někdo vezme, železo půjde do šrotu. Pak takové věci, jako že teď se zavádějí čipy, to znamená, že sem přijela firma, která namontovala vedení, přijede ještě firma, která dělá kartičky na obědy, ti to budou ještě oživovat. No a mezi tím jsou takové běžné, mimořádné věci, např. že tu kape někde kohoutek, tu je někde uvolněná lavice. Pořád je někde něco.
Co všechno musíte umět jako školník?
Já bych řekl, že všechno. (smích)
Asi být manuálně zručný a…
Ano, asi tak. Takový kutil.
Teď trochu z vašeho života. Jaký jste byl vy žák a jaký předmět jste měl nejradši?
Tak já jsem taky studoval gymnázium, ale v Kladně. Já nepocházím z Příbrami. Tenkrát se to ještě dělilo na humanitní a přírodovědnou větev, takže přírodovědnou – latinu jsem neměl, jen tu humanitku. Je jasné, jaký předmět jsem měl nejradši. To byl tělocvik.
Jaký máte vztah s žáky a učiteli?
Dobrý
Co máte na studentech rád a co ne?
Rád mám na nich to, že jsou povětšinou veselí, že jste mladí, to vám hlavně závidíme, to že můžete studovat a i cestovat… Také jsme byli prostě mladí.
Chodíte rád mezi studenty? Povídáte si rád s pedagogy?
Ano, určitě. To já jsem takový družný člověk, s tím nemám problém. (smích)
Co jste dělal před tím, než jste nastoupil jako školník?
To jsem dělal vychovatele ve věznici na Bytízu u Příbrami.
Jaké jsou vaše koníčky, když nejste ve škole?
Chalupaření, spíš takové to kutilství na té chalupě, houbaření, na vodu jezdím…
Děkujeme za rozhovor.
