Osudy lidí jsou různorodé. Někteří z nás takříkajíc proplouvají životem jako nic, jiní bojují za každý svůj krok. Všichni však máme jedno společné – nikdo z nás si nevybírá. Své o tom ví ctěný host, který zavítal ve čtvrtek 30. října na půdu Gymnázia Příbram, paní Hana Hnátová-Lustigová, sestra známého spisovatele Arnošta Lustiga.
Přednáška, či snad lépe řečeno poutavé vyprávění a vzpomínání paní Lustigové se uskutečnilo pro 120 posluchačů z nejvyšších ročníků v prostorách hudebního sálu. Než paní Lustigvá usedla ke stolku a chopila se mikrofonu, zahájil celou akci svým hudebním vystoupením skladatel Daniel Tobiáš, který zhudebnil a posléze během sezení prezentoval zhudebněné básně dětí, které jen tímto způsobem mohly projevit svůj skrytý (a navždy pohřbený) talent za hradbami Terezínské pevnosti.
Od začátku až do konce – to vcelku vystihuje velmi zajímavé vyprávění paní Lustigové. Posluchače seznámila s celým svým životem. Od počátků poklidného života v rodné Libáni, přes transport do Terezína a selekci v Osvětimi, až po strastiplný návrat domů a následnou zpětnou adaptaci do běžného života „tam venku“.
I když čas tlačil, paní Lustigová neopomněla vzkázat generaci našich studentů jisté poselství, hodné pozornosti v našem životě. Věřím, že pro mnohé studenty toto poselství nebyla jen prázdná slova, ale slova naplňující naši víru a naše životy.
Sál uchvacovala silná žena, která prožila mnohé. Devadesátiletá žena, která i přes všechny nesnáze stále bojovala a stále nosí úsměv na tváři. Nikdo z nás neví, co bude zítra, co za rok. Zda náš osud nebude podobný osudu paní Lustigové. A tak snad závěrem už jen slova paní Kriegerové, organizátorky akce, která zakončila tuto besedu: „Historie je matka moudrosti. A k zamezení podobných okamžiků je třeba si tyto události stále připomínat.“
