Na jih vyrazila ve čtvrtek 21. března skupina čtrnácti gymnazistů v doprovodu Mgr. Hany Štufkové a Mgr. Lenky Pavelkové. Cílem jejich cesty byla mezinárodní konference projektu Erasmus+, která se konala od 22. do 29. března, tentokrát v severoitalském městečku Carcare, letos s podtitulem „U R a part of us“. Náplní setkání byla stejně jako loni tvorba divadelní hry, zároveň ale studenti během celého týdne poznávali spoustu nových míst v blízkém i vzdálenějším okolí místa konání, jako třeba město Turín, jeskyně v Toiranu nebo přímořskou Savonu, která byla po celý týden jejich domovem. Prostřednictvím tohoto článku vám GymTV přináší popis toho, jak mezinárodní setkání studentů z Česka, Itálie, Německa, Norska a Polska probíhalo den za dnem.
22. března
Cesta z Příbrami nevedla hned na konferenci. Po večerním příletu celý další den strávila česká výprava v Miláně, metropoli severní Itálie, které se pyšní mimo jiné například svou Katedrálou Narození Panny Marie, pátou největší katedrálou světa, z jejíž střechy se všem rozprostřel pohled na celé město. Následně navštívili muzeum věnované renesančnímu géniovi Leonardu da Vinci a jeho vynálezům. Většina studentů si nenechala ujít ani sladkou tečku za prohlídkou města – co jiného než gelato, tedy tradiční italskou zmrzlinu. Pak už nadešel čas vyrazit na nádraží a vlakem překonat zbývajících necelých dvě stě kilometrů, které Milán dělí od Savony, města na ligurské riviéře, ve kterém všichni účastníci projektu celý následující týden pobývali.
23. března
Sobota patřila slavnostnímu zahájení celé mezinárodní studentské konference, během něhož nechyběly proslovy učitelů, studentů a představitelů místního regionu, ale ani zpěv a tanec, který si pro tuto příležitost připravili Italové, kteří se programu účastnili v minulých letech. Místem zahájení byla právě partnerská škola Liceo San Giuseppe Calasanzio v Carcare. Během dopoledne se všechny školy navzájem představily a jejich studenti se následně rozdělili do mezinárodních skupin, ve kterých po zbytek týdne pracovali – hned po obědě se jednotlivé skupiny pod vedením místních studentů vydaly do města objevovat významná místa i skrytá, ale neméně zajímavá zákoutí. Večer všichni společně vyrazili do přilehlé obce Cosseria, kde zhlédli a poté si sami vyzkoušeli tradiční skupinové tance spjaté s historickým regionem Okcitánie, který se rozpíná od francouzského pobřeží Atlantiku právě až na území severozápadní Itálie.
24. března
Druhý víkendový den strávili studenti téměř celý v Turíně, hlavním městě regionu Piemont, které leží v samém podhůří Alp. Tam se podívali mimo jiné i do Egyptského muzea, jednoho z největších muzeí věnujících se této starověké civilizaci vůbec, na některá z malebných turínských náměstí nebo třeba k dominantě Mole Antonelliana, která se po svém dokončení na konci 19. století zařadila se svými necelými 170 metry mezi nejvyšší budovy tehdejšího světa. Po cestě zpět se pak ještě všichni zastavili na večeři v pizzerii, kde ochutnali všelijaké varianty jednoho z nejslavnějších pokrmů Itálie, ale i celého světa.
25. března
Pondělní, úterní i středeční odpoledne se všechna nesla v podobném duchu – účastníci projektu je využívali k přípravě divadelní hry. Tu secvičovali na základě příběhu, který postupně sepisovali už od začátku školního roku. Během večerů pak vždy některé ze škol předvedly a ostatní studenty naučily své tance, které si na konferenci, jak už je v posledních mnoha letech tradicí, připravily.
Divadelních skupin bylo dohromady šest – tedy stejně jako partnerských škol v projektu a stejně jako jednotlivých kapitol příběhu. Ten, kdo je nadšeným hudebníkem nebo výtvarníkem, nebo komu se secvičování divadla jednoduše příliš nezamlouvalo, měl možnost se zapojit buď do skupiny hudební, která zodpovídala za zvukový doprovod hry, nebo do skupiny výtvarné, jejímž úkolem bylo vytvořit rekvizity pro jednotlivé postavy a také veškeré kulisy.
Co se však pokaždé lišilo, byla dopoledne. To pondělní bylo věnováno místu ubytování studentů, přibližně šedesátitisícové Savoně, kde si všichni v mezinárodních skupinách prošli pevnost Priamar, čtvrtou největší pevnost na celém pobřeží Středozemního moře, přístav i malebné uličky v centru města. Před obědem se pak sešli v divadle nesoucím jméno savonského básníka Chiabrery, kde zhlédli tradiční příběh o Romeovi a Julii, nikoli však v úplně tradiční podobě – jednalo se totiž o moderní muzikál v podání britských umělců.
26. března
Úterní dopoledne patřilo turnaji v plážovém volejbale, jehož místem konání bylo město Spotorno, ležící asi deset kilometrů na jihozápad od Savony. V rámci něj soutěžili studenti mezi sebou v mezinárodních týmech. Po absolvování semifinálového i finálového souboje se pak všichni společně přesunuli na pláž, kde strávili asi hodinu – tu někteří využili k relaxaci za zvuku moře, zatímco jiní, otužilejší, se rozhodli užít si mořských vln na vlastní kůži.
27. března
Ve středu pak mezinárodní výprava vyrazila do vnitrozemí. A do podzemí. Navštívili totiž jeskynní systém poblíž městečka Toirano. Pod zemským povrchem tam v několika vzájemně propojených jeskyních urazili asi 1300 metrů dlouhou cestu lemovanou dechberoucími geologickými útvary všeho druhu. Následně se vydali přímo do Toirana, a to do místního etnografického muzea, kde se seznámili s tím, jak vypadal život běžných lidí v tomto regionu v průběhu staletí. Zároveň také během prohlídky získali nové informace o historii celé oblasti a také o pěstování oliv a jejich zpracování a využití, tedy o činnostech, které jsou spjaté s velkou částí Středomoří.
28. března
Závěrečným dnem a také vyvrcholením celého pobytu byl čtvrtek. Ten začal další z mnoha exkurzí – tentokrát nebylo třeba cestovat nikam daleko, cílem bylo totiž Altare, město ležící na půl cesty mezi Savonou a Carcare. To bylo už od dob středověku významným centrem sklářského průmyslu a umění. V jednom z domů ve středu města se dnes nachází muzeum, které je této tradici věnováno, a právě do něj se studenti vydali. Jen o pár ulic dále pak mohli vidět, jak se sklo umělecky zpracovává a co vše je z něj možné pomocí vysokých teplot vytvořit.
Odpoledne pak opět nastal čas procvičování, generální zkoušky a kolem páté hodiny i samotného divadelního představení. To se, na rozdíl od smyšlené vesmírné mise ESA na Mars, o které vyprávělo, vydařilo bez jakýchkoli výrazných potíží a zcela úspěšně tak zakončilo letošní projektovou práci.
To ale neznamenalo konec celého pobytu. Všichni si ještě užili večerní program plný hudby, tanců a zábavy a jen málokdo se uložil ke spánku okamžitě po návratu do hotelu – po týdnu plném zážitků nebylo loučení jednoduché, ať už šlo o loučení s novými kamarády, s nádherným počasím, které studenty po celou dobu pobytu doprovázelo, nebo se samotnou Itálií, jež rovněž mnohé svými krásami okouzlila.
29. března
Česká výprava si navíc následující den znovu obohatila o návštěvu Milána. Tentokrát už na procházení se po městě nezbylo tolik času jako poprvé, ale i přesto gymnazisté stihli, tentokrát na vlastní pěst, objevit řadu nových míst, které jsou v tomto městě k vidění. V podvečerních hodinách pak už nastal čas odjezdu na milánské letiště Malpensa a odletu domů.
A co příště?
Příští mezinárodní konference projektu Erasmus+ se bude konat v březnu 2020 v norském Vollenu a jejím tématem by se měla stát především hudba. Nezbývá tak než doufat, že se vydaří stejně tak, jako se vydařila konference letošní, která opět účastníkům přinesla skvělé zážitky, na které mnozí budou dlouho a s radostí vzpomínat, pomohla stvořit nová mezinárodní přátelství a v neposlední řadě potvrdila, že studenti Gymnázia Příbram se ve světě neztratí.
