8. června, lehce po čtvrt na jedenáct večer vyjela od gymnázia výprava do jihozápadní Francie, kde měla za cíl projet největší zajímavosti těchto krajů. Po 19hodinové cestě dojíždí autobus do Montpellier, turistického střediska u Středozemního moře. Zde se dává rozchod k moři, čehož využijí téměř všichni. Na večer se jede necelých deset minut jízdy do hotelu Formule 1. Noc nám znepříjemňuje pocit, že za hotelem je věznice, nicméně jsme se s tím nějak smířili. Druhý den ráno se podává vegetariánská snídaně.
Následně odjíždíme k pevnosti Carcassonne, kterou si téměř celou procházíme a okupujeme místní obchody. Na oběd je minimum času, a tak jsme rádi i za bagetu. Míříme totiž k Toulouse. Zde si dáváme u chrámu St Sernin první větší rozchod. Někteří si vystačí s místními trhy, další nasedají na metro do velkých nákupních center. Na večer opět nasedáme do autobusu, který nás odveze do nedalekého Tarbes. Dorážíme kolem sedmé večerní a někteří hledají otevřené obchody. Ve městě však narážíme pouze na místní občany, hrající Petanque. V hotelu nás ještě učitelé upozorňují, že druhý den nám může být zima. Opravdu se ochladilo, poněvadž jsme jeli do Gavarnie, což je malebná vesnička pod Pyrenejemi. Dál autobus nemůže, a tak po svých jdeme zhruba dvě hodiny až ke Grand Cascade de Gavarnie, což je největší vodopád Evropy.
Někteří si vodu z vodopádu natočí do lahve a zjišťují, že je naprosto čistá, tudíž i možná pitná. Možná stojí za zmínku, že až k vodopádu došel zlomek původní výpravy. Po chvilce odpočinku se odebíráme zpět do vesnice. Zde hromadně skupujeme krámek s výbornými sýry. Po hodinách v horkém autobusu však následně zjišťujeme, že i olomoucký syreček může vonět. Je pozdní odpoledne a zjevujeme se v Bayonne, dalším velkém městě. Opět však narážíme na problémy se zavírací dobou obchodů. Na druhý den máme naopak naplánováno vedro; už dopoledne máme dojet do San Sebastián, turistického centra ve Španělku, na břehu Atlantiku. Zde je voda až nepříjemně teplá a moře příliš mělké. Nicméně i odsud si odvážíme zážitky. Odpoledne máme dorazit opět k Atlantiku, tentokrát na francouzské straně. Po cestě se zastavujeme u největší písečné duny Evropy, odkud je vidět až 100 km daleko. Když dorážíme na místo, autobus zastavuje uprostřed lesa. Po deseti minutách chůze se nám však otevírá kolosální pohled na otevřený oceán. Třímetrové vlny nás okamžitě lákají. Mnohým se z vody nechce nebo jim to dělá velké potíže.
V pátek večer máme jet do Bordeaux, avšak v St Jean D‘Illac vypovídá službu motor autobusu. Podle řidičů odešly písty válců, a tak jsou nuceni stroj odstavit. Pohotově volají centrálu v ČR, kde se dovídají, že v sobotu večer nás naloží autobus, mířící ze Španělska. Učitelé hledají ve městě policejní stanici. Během toho přijíždí starosta města a přiváží nám kartony s vodou. Okamžitě nám zařizuje autobusový speciál až do Bordeaux, a tak se do hotelu dostáváme lehce před půlnocí.
Sobotu máme de facto celou volnou, a tak využíváme hromadné dopravy, abychom se dostali do centra města. Hned zde nás uvítá demonstrace v oranžových vestách. Po městě se rozcházíme a většinou okupujeme místní obchody. Shodou náhod slaví hasiči něco jako my Svatého Floriána, a tak celé město obléhají červené automobily. Kdo chvátal, nakoupil přímo v centru. Kdo si počkal, zavítal do obchodního domu, kde regály s vínem dosahují gigantických rozměrů.
V jedenáct hodin večer přijíždí Mercedes firmy Rubeš, který nás má odvést do Příbrami. Cesta se mírně prodloužila jízdou přes Paříž. Do Příbrami dorážíme v neděli v 19:00. První dojmy však byly aromatické, poněvadž většina domů přivezla místní sýrové speciality.
