Noémie Fardoun je vedle Vance O’Reillyho jedním z rodilých mluvčích na Gymnáziu Příbram. Působí jako asistentka ve výuce francouzského jazyka, vede konverzační hodiny se studenty i učiteli. Připravili jsme pro vás rozhovor s touto francouzskou lektorkou.
Co byste o sobě řekla našim čtenářům?
Je mi 25 let, moje oblíbené zvíře je kočka – jednu doma mám. Ve Francii žiju v malém přímořském městě (Brest – pozn. red.) s matkou. Není to nějak zajímavé město. Je to podobné jako Příbram, o víkendu se tam nic moc neděje. Jinak ráda chodím do kina a čtu, především fantasy a historické romány.
Proč jste si vybrala Českou republiku?
Před pár lety jsem navštívila Prahu a doslova se do ní zamilovala. Příbram jako takovou jsem si nevybrala, tu mi v rámci projektu Comenius přidělili. Ale je to hezké město, možná trochu menší, ale hezké. A Česká republika taky proto, že se o střední Evropu zajímám. Je to místo plné historie a navíc to není dávno, co tu byl komunistický režim. Zajímalo mě, jak jste se s tou změnou dokázali vypořádat.
Co se vám u nás líbí a co naopak ne?
Líbí se mi, jací jsou lidé tady ve škole. Jsou velmi příjemní, přívětiví, a to jak učitelé, tak studenti. Vždy se na mě usmívají, je to příjemné. Je to trochu rozdíl oproti lidem, kteří bydlí u nás v domě tady v Příbrami – je to už starší generace a nemluví moc anglicky a já zase česky, takže si moc nepopovídáme. Jako by se báli, to mě trochu mrzí. Ale obecně jsou tu lidé příjemní, jen možná třeba někde v obchodech se tváří dost chladně.
Jaké místo ve Francii byste doporučila k návštěvě?
Paříž je hezké město. A nemusí to nutně být taková ta známá místa jako Eiffelovka nebo Montmartre. Prostě jen tak se projít, posedět v někde v kavárně, pozorovat život kolem.
Vy pocházíte z Bretaně, to je poměrně drsné místo, pokud jde o klima. Jak snášíte českou zimu?
V Bretani je v zimě tepleji, nemrze, ale většinou prší. Tady je chladněji, ale kupodivu mi to vyhovuje víc – buď sněží, když je zima, nebo je pěkně, ale člověk nemusí pořád chodit s deštníkem.
A co vy a čeština?
Pokoušela jsem se naučit pár slov a frází, ale je to hodně těžké. Máte hodně pádů a gramatika je obecně složitá. Ale třeba když slyším češtinu na ulici, tak pár slov zachytím, není to tak, že bych byla úplně ztracená.
Ale mluvíte taky dobře anglicky…
Já jsem angličtinu vystudovala. Měla jsem ji na univerzitě a rok jsem působila jako asistentka v Birminghamu.
U nás jsou Francouzi známi tím, že neradi mluví cizím jazykem, jak to vnímáte vy?
Já patřím k té mladé generaci a ta se teď ve škole musí učit cizí jazyk – angličtinu. Takže s mladou generací se ve Francii anglicky domluvíte, ale třeba generace mé matky, lidé nad padesát, mluví anglicky jen zřídka kdy. A taky se anglicky mluvit stydí.
A co naši studenti? Jak jsou na tom oni s francouzštinou?
Překvapilo mě, jak jsou dobří, byť se možná ostýchají mluvit. To je pochopitelné, je to jejich druhý jazyk, ale neměli by se bát mluvit. Jinak ale mluví moc dobře, jen po ránu, když jsou rozespalí, jim to moc nejde.
Jaké máte plány do budoucna?
Vystudovala jsem učitelství francouzštiny pro cizince a tu práci bych chtěla dělat. Ráda bych zůstala v České republice nebo nanejvýš někde jinde ve střední Evropě a učila francouzštinu.
Co vás na učitelství baví?
Mám děti ráda, ráda si s nimi povídám. Jsme vlastně stejná generace, takže si rozumíme. Prostě mě ta práce baví. Nedokážu pojmenovat proč, ale baví.
Vraťme se ještě k vašim zálibám. Ráda chodíte do kina, ráda čtete. Co ještě?
Ráda si zaběhám, zaplavu nebo vyjedu na kole, když je slušné počasí. Taky mám ráda nakupování.
Máte oblíbený film a knihu?
Můj oblíbený film je Shining a oblíbenou knihu nemám, spíš autory – Orwella, Tolstého… Líbila se mi třeba Anna Karenina.
Na závěr – co byste vzkázala studentům?
Ať se nebojí mluvit. Když mluví se mnou, i když mluví francouzsky nebo anglicky, ať se nebojí a nestydí. Jak už jsem řekla, jsme vlastně stejná generace…
