V posledních letech jsme na gymnáziu hostili v rámci mezinárodních studijních programů spolužáky z Brazílie, Chile nebo třeba Ruska. Letos je žákyní 2.A Francesca Pinna, podle pasu z Itálie, ale srdcem především ze Sardinie. Tento ostrov sice k Itálii patří, ale má svébytnou kulturu a také jazyk. V první části rozhovoru Francesca, která na gymnáziu tráví celý školní rok, porovnává třeba životní styly u nás a na Sardinii.
Proč sis vybrala zrovna Českou republiku?
V Itálii chce každý jet na rok studovat do zahraničí. Funguje to pak takhle: Vybereš si deset zemí, a když projdeš určitou zkouškou – nějakým psychologickým výběrem, jedeš do jedné z těchto deseti zemí. Já jsem si dala Českou republiku na čtvrté místo.
Jaké další země jsi měla na seznamu?
Měla jsem na seznamu Island, Norsko, Finsko, Českou republiku, Dánsko, pak Mexiko… A na další místa už si nevzpomínám.
Kolik ti je let?
Osmnáct.
A od kdy jsi v České republice?
Od září.
Jak ses dostala k nám na školu?
Byla jsem přidělena do hostitelské rodiny. A ta mě poslala sem na gymnázium, protože sem chodí jejich syn a dcera.
Co tě v České republice nejvíc překvapilo?
Přezůvky ve škole. V Itálii nic takového neděláme, nikdy jsem to neviděla. Ani ve škole, ani doma. Někdo tedy ano, ale to jen málokdo. Já osobně doma moc nejsem, takže si většinou nechám boty, nebo chodím bosa. Ale nejvíc mě zarazila zima. Teď jsem ráda, že nejsem v Norsku.
Jak v České republice trávíš volný čas?
Chodím do posilovny s kamarádkami, na party, posedět…
Liší se nějak životní styl v Česku a na Sardinii?
Ano, liší. Například časy, kdy se jí. Na Sardinii obědváme třeba ve dvě hodiny a večeříme v devět. Ale tady, když mě máma z hostitelské rodiny zavolala, abych se šla najíst, myslela jsem si, že budu mít nějakou svačinu, sendvič nebo chleba. Když jsem zjistila, že je to večeře, byla jsem opravdu překvapená. Musím kvůli tomu chodit spát brzo, protože kdybych ponocovala, budu mít zase hlad. Tyhle věci se hodně liší. A taky den ve škole. Je hrozně dlouhý, jako by neměl nikdy skončit.
Jak vám končí škola na Sardinii?
Každý den máme pět hodin, a chodíme i v sobotu. Ale je to jen pět hodin, takže se jdeš domů najíst a pak můžeš dělat, cokoliv chceš. Teda skoro, protože máme hodně věcí na učení. Učíme se toho opravdu hodně, velmi tlusté knihy.
Víc než tady?
Ano, víc než tady. Pozoruji to při hodinách, když sleduji, co berou spolužáci, a říkám si, že takhle jsem se učila někdy na základní škole.
A škola vám začíná v osm?
Ne, v půl deváté.
Učíš se na Sardinii i nějaké předměty, které tady nemáme?
Ano, mám latinu, filozofii, historii umění, technický design.
A ty jsou volitelné, nebo se je učí všichni?
Můžeš si zvolit školu, ale jakmile jsi na škole, máš tyto předměty povinné.
Na jaké škole studuješ?
Jako tady, na gymnáziu.
Je nějaké místo v České republice, které bys chtěla vidět?
Upřímně tu žádné místo pořádně neznám. Byla jsem v Praze, nevím kolikrát, ale ráda bych jela do Brna. Žije tam jedna další Italka, tak myslím, že ji pojedu navštívit.
A líbila se ti Praha?
Jo, líbila. Jen mi přijde jako zvláštní město. Protože tam je historická památka a hned vedle ní stojí budova v novějším stylu. Ale je to krásné město.
Na Sardinii žiješ v nějakém větším městě?
Moje město je stejně velké jako Příbram, ale pro nás je to velmi malé město. Škola, kterou studuji, je v jiném městě, ve větším. Ale cesta tam je asi 10 minut.
A bydlíš blízko moře?
Bydlím deset kilometrů od moře. V létě k moři chodím každý den, protože tam není co jiného dělat. Ale v dalších obdobích v roce tolik ne, protože mám hodně věcí na učení a v tu chvíli je to moc daleko. V zimě k němu samozřejmě taky ne, na to je moc zima.
Druhou část rozhovoru vám tradičně přineseme v dalších dnech.