DofE, tedy hezky česky Mezinárodní cena vévody z Edinburghu, funguje na našem gymnáziu již spoustu let. Je to program, který se zaměřuje na osobní růst mladých lidí. Účastníci se věnují sportovní aktivitě, zlepšují své dovednosti a věnují se dobrovolnictví. Činnosti si vybírají sami a cíle stanovují po konzultaci se zvoleným odborníkem. Vrcholem programu je dobrodružná expedice, při níž účastníci dokazují svou samostatnost a soběstačnost. DofE lze plnit ve třech úrovních: bronzové, stříbrné a zlaté.
Skupina studentů letošní septimy se pomalu blíží ke konci svého rok a půl trvajícího plnění zlaté úrovně. Jako místo pro svou dobrodružnou expedici si vybrali Holandsko – okolí Amsterdamu. A jak jinak v této zemi než na kole.
Svou kondici a odolnost jsme prověřili na cvičné expedici na začátku září, kdy jsme vyrazili na kolech po cyklostezkách do Písku a zpět. Počasí nás věru nešetřilo. Nicméně jsme si dokázali, že zvládneme orientaci v terénu, přespání ve stanech v divočině, uvařit si jídlo v ešusu a nějaký ten deštík nás nerozhází.
V pondělí 25. září jsme konečně vyrazili naostro. Ověšeni krosnami a cyklistickými helmami jsme nejprve cestovali linkovým autobusem z Prahy do Amsterdamu. V úterý v pět hodin ráno jsme stáli na kraji města zahaleného mlhou. Zvláštní pocit. Naštěstí se cestování tamější MHD ukázalo velmi jednoduchým, na rozdíl od jízdy na kole, jak jsme zjistili o den později. Postavili jsme stany a zbytek dne strávili objevováním Amsterdamu: navštívili jsme Van Gogh museum a prošli křížem krážem celé centrum.
Druhý den jsme si půjčili typická holandská kola: bez přehazovačky, s brzdou šlápnutím dozadu a řídítky ala Harley. První kilometry byly dost nejisté, ale lepšili jsme se. Každopádně to byla legrace. Další zradou bylo značení cyklostezek. V Amsterdamu se jezdí na kole všude, ale nezamotat se a najít správnou cestu je někdy oříšek. (Na místě je velká pochvala pro naše navigátory Matěje a Ondru.) Naším cílem byl skanzen větrných mlýnů Zansee Schans, kam jsme opravdu po téměř třech hodinách došlapali. A stálo to za to. Vykouklo sluníčko a atmosféra tohoto místa a panoramata dechberoucí. Užili jsme si krásné odpoledne a zpět to šlo jako po másle.
Ve čtvrtek jsme se probudili do deštivého rána a předpověď nebyla příliš optimistická. Nakonec jsme se rozhodli, že nejsme z cukru, vyndali nepromokavé oblečení a vyrazili opět na celý den na kolo. Tentokrát na druhou stranu: vodní hrad Muiden a Naarden. A stálo to za to. Po hodině přestalo pršet a užívali jsme si jízdu typickou holandskou krajinou, plnou zelených pastvin a pasoucích se krav. Naarden je krásné malé městečko, kdysi vojenská pevnost, nás však zajímalo Comenius muzeum. Zhlédli jsme film o Janu Ámosu Komenském, oprášili školní znalosti a zažili atmosféru tohoto místa doplněnou o hru na klavír, kterou nás potěšili naši expedičníci. Cestou zpět jsme ochutnali typickou rybí specialitu – sledě. Ne všichni byli z asi 50km výletu dost unavení a vyrazili se ještě projet do amsterdamských ulic a parků. Odměnou jim byl nejen nezapomenutelný zážitek, ale taky liják cestou zpět.
Poslední den jsme ráno strávili balením stanů za mokra a pak opět vyrazili do centra. Navštívili jsme Rijks museum, kde jsou například Rembrandtovy obrazy. Odpoledne jsme obdivovali květinový trh a alespoň zvenku viděli dům Anny Frankové. (Prohlídky byly beznadějně vyprodané). Pak jsme seděli na břehu grachtu, pozorovali cvrkot v ulicích i na vodě. Amsterdam je opravdu město s nezaměnitelnou atmosférou. Večer jsme si ještě při přesunu na nádraží na vlastní kůži zažili pořádnou bouřku. Naštěstí zbyly ještě suché věci a tak třinácti hodinová cesta zpět byla relativně příjemná. Vrátili jsme se v sobotu 30. září unavení, ale plní zážitků.
Expedice se velmi vydařila, počasí bylo tentokrát na naší straně. Za čtyři dny jsme zvládli velmi mnoho: muzea, prohlídky měst, skanzen větrných mlýnů, dva dny na kole… v podstatě víc než bylo původně naplánováno. Vešli jsme se i do finančního rozpočtu. Zde patří dík DofE fondu, který expedici podpořil. Neměli jsme žádné zdravotní potíže ani úrazy. Musím pochválit samotné účastníky expedice: 7 studentů septimy a jednoho nováčka z prvního ročníku, který výborně zapadl. Expedice potvrdila, že se umějí zorientovat v neznámém prostředí a „přežít“ ve ztížených podmínkách.
Děkuji své kolegyni a zároveň hodnotitelce holandské expedice Mgr. Pavle Karasové, která se kromě výborné nálady starala i o rozsáhlou fotodokumentaci.
Zpočátku velmi nerealistický nápad na DofE expedici v Amsterdamu se tak stal skutečností.
A o tom DofE je.
