Dnes Vám přinášíme další rozhovor s jedním z pedagogů školy. Tentokrát odpovídá na naše dotazy učitelka ZSV, Tereza Trollerová. Na gymnáziu učí sice zatím dva roky, ale víte i něco o jejím soukromí? Zeptali jsme se za vás.
Proč jste se stala učitelkou? Co Vás k tomu dovedlo?
Asi náhoda, protože já jsem si vybírala vysoké školy různého druhu. Když jsem se měla rozhodnout, tak mě to nějak vnitřně táhlo do Českých Budějovic a do Prahy méně a ty ostatní školy byly v Praze. Navíc já jsem taková, že vybočuji jinam, než jde ten proud. Pak mě trochu mrzelo, když všichni vyprávěli, jak se setkávají na všech párty na vysoké škole. Já jsem byla izolovaná v Budějovicích a musela jsem si tam najít přátele a ostatní lidi, se kterými jsem potom zažila také skvělá studijní léta. Takže asi náhoda toho, že mě tam přijali a nějaká vnitřní intuice jít na pedagogickou školu.
Teď tedy ještě studujete?
Studuji, měla jsem ji dokončit loni, kdyby to bylo v termínu, ale dostala jsem nabídku, abych šla učit sem a z hlediska i toho, jak jsou Budějovice daleko, jsem to nemohla všechno skloubit tak, jak bych chtěla, tak jsem nabídku přijala. Takže teď píšu diplomovou práci a čekají mě ještě jedny státnice.
Tak to vám přejeme hodně štěstí.
Děkuji. (smích)
Byla jste studentkou tohoto gymnázia. Vzpomínáte na gymnázium kladně?
Určitě ano. Já jsem byla i hrozně nadšená z toho, že mi nabídka vůbec přišla. Já si myslím, že vůbec nejlepší období ze studijních let byl právě gympl. Našla jsem tady spoustu kamarádů, se kterými se scházím dodnes, a řekla bych, že to pro mě bylo úplně to nejlepší životní období. Hodně jsem si to období užívala. Mnoho lidí vám řekne, že pro ně byla ta vysoká top, ale pro mě to byla právě střední, ta mi leží v srdci.
A když jste se sem vracela, učitelé vás brali jako studentku nebo už jako učitelku?
Zdá se, že pro mě to byl větší šok než pro ně, protože jsem přišla první den a všichni hned: „Ahoj, rádi tě tu vidíme, jak se máš?…“ a najednou ti lidé, kteří mě učili, ke mně přistupovali jako ke kolegyni. Ze začátku pro mě bylo těžší je tak brát a začít si s některými i tykat, když jsem jim do té doby vykala. Ale pořád tady mám nějaký kolegy, ke kterým mám bližší vztah a častěji se s nimi vidím, z hlediska toho, kde se po škole pohybuji a co učím.
Učíte tedy základy společenských věd. Kterou jejich část máte nejraději?
Psychologii a práva.
Máte aprobaci i na zeměpis. Chtěla byste ho někdy i vyučovat?
No, chybí mi ta věda k tomu, abych to měla nějak vybalancované, protože mi připadá, že společenské vědy jsou občas takové, že můžete říct tu teorii, ale pak to možná může být i jinak. Když máte například matematiku, tak 2+2=4 a s tím už se nedá nic dělat a myslím si, že je to občas lepší jak pro studenty, tak pro učitele, protože tam je to jasně dané. Společenské vědy jsou tak moc rozvinuté, že se zřídka kdy dočkáte z obou stran stejného názoru, takže někdy bych potřebovala ten zeměpis k tomu, abych se ustálila a měla zase tu stabilní pozici, kde to prostě jinak není. Takže zeměpis mi chybí a učit bych ho chtěla.
A budete ho teď někdy vyučovat?
Vůbec nevím, ještě ani nevím, jak to se mnou příští rok bude, protože jsem tady za kolegyni, která odešla na mateřskou a má se příští rok vracet. Uvidíme, jak to vůbec bude, kdo se bude vracet a kdo zůstane.
Máte nějaký typ dokonalého studenta?
To nemám (smích). Já mám docela ráda tu rozmanitost a nerada bych je nějak „zaškatulkovala“, já to nerada dělám.
Co vlastně děláte ve svém volném čase?
Řekla bych, že čtu, když mám čas, kterého teď ale moc nemám. Když mám všechno hotové doma, do práce a i do školy, tak si ráda zalezu po peřinu s knížkou. Potom je mým občasným relaxem domácí tvoření dekorací, například vytváření adventních věnců.
To je prodáváte, nebo je dáváte jenom kamarádům a rodině?
Já to rozdávám jenom po přátelích. Vždycky přijdu a „Tady máš“.
Máte i jiné koníčky?
Když nastřádám peníze, tak mám ráda i cestování.
Kam nejdále jste se dostala?
Nevím, jestli to bylo nejdál, ale to, co ve mně zanechalo nejvíc zážitků, bylo Norsko. V posledních letech jsem přehodnotila to, že moře je tou nejlepší dovolenou, a naopak mě teď lákají hory, protože na nich jsem byla v Rakousku a už je to pár let, co jsem tedy byla v tom Norsku. Dostala jsem se tam shodou okolností díky spolužákovi z VŠ.
Tam jste byla jak dlouho?
11 dní. Předtím jsme jeli na geografický výjezd do Harrachova, tam jsme večer seděli a popíjeli, jak to tak bývá, a my jsme tam měli jednoho spolužáka z VŠ, který jezdil do Norska ke vzdálenému strýčkovi, a tak mně a kamarádce navrhl, jestli bychom nechtěli jet taky, že ubytování nám zařídí a my si jenom zařídíme letenky a jídlo. Samy jsme se divily, protože jsme neměli úplně nejlepší přátelské vazby. Ale sbalily jsme si věci a letěly tam s tím, že jsme ani nevěděly, co z toho bude. Nakonec to byla super dovolená i díky tomu, že on tam byl s přítelkyní a tak nás mnohdy vzali na místa, o kterých bychom jinak nevěděly.
Takže se i ráda procházíte?
Ano, turistiku mám ráda. A teď, jak otevřeli Brdy, tak to využívám.
Sportujete tedy?
Vůbec se nedá říct, že bych byla nějaký sportovec, když už něco, tak rekreačně. Lyžuji, jezdím na kole, ale nic extra. Dělám to pro zušlechtění těla a pro zábavu. Nejsem totiž moc sportovně nadaná – když jsem byla malá a dala jsem se na nějaký sport, tak jsem z toho měla jedině úraz.
Máte nějaký oblíbený sport?
To se těžko říká, protože jsem ještě žádný sport pořádně nedělala. Asi ta turistika.
Jak pro vás vypadá ideálně strávený den – kdybyste měla den volna a dostatek všeho – co byste dělala?
Musím mít dostatek jídla, to je první věc. Teplo, nejlépe v pohodlí domova, nebo v létě na sluníčku a muselo by to být s mými nejbližšími, takže s přítelem, nebo ráda jezdím k rodičům a sourozenci a trávím s nimi volné chvíle.
Kolik je vašemu sourozenci?
8. března mu bylo šest let. Já už jsem skoro jako jeho náhradní máma. (smích)
Posloucháte hudbu? Jaký druh nejraději?
Nevím, jestli mám nějaký oblíbený žánr. Vlastně kromě dechovek od každého něco snesu. Poslouchám muziku, co se hraje v rádiích, a také mám ráda české interprety, jako například skupiny Lucie, Chinaski, Kryštof,… Nejsem v hudbě úplný mimoň, myslím si, že poslouchám písničky, které posloucháte i vy.
Zaměňují vás občas studenti za studentku?
Když jdu občas po chodbě v davu, tak kolikrát někdo jde a řekne: „Co děláš?“ Někdy k té záměně dojde, obzvlášť, když je neučím, ale myslím si, že si mě až tak často nepletou.
Děkujeme za rozhovor.
