Ve dnech 5. – 10.6.2012 proběhla druhá fáze česko-německého výměnného programu mezi GymBandem, orchestrem Gymnázia Příbram, a Bigbandem Aurich, orchestrem gymnázia aurišského. Oplatili nám naši nedávnou návštěvu jejich krajů a přijeli si s námi zahrát sem do Čech.
Německá skupina dorazila v úterý kolem sedmé hodiny večer na parkoviště před příbramským divadlem, kde jsme se přivítali a odvedli si své Němce domů, aby si po dlouhé a namáhavé cestě alespoň trochu odpočali, protože následující den měl být (a byl) poměrně rušný.
Nejprve jsme všichni šli do vyučování, potom jsme se přesunuli do hudebního sálu, kde proběhlo oficiální přivítání. Po jeho skončení jsme provedli německé kolegy po naší škole, která se jim zdála „sehr kleine“, což v porovnání s jejich dvanáctisethlavým ústavem skutečně je. Prohlídku školy jsme zakončili v jídelně, kterou jsme na rozdíl od specializovaných učeben použili k účelu, ke kterému byla určena.
Posilněni obědem jsme se pustili do zkoušení na páteční koncert. Po zkoušce jsme se vydali na prohlídku Svaté Hory.
Ve čtvrtek jsme se pak vypravili do Prahy. Prošli jsme Pražský hrad a jeho okolí, včetně Zlaté uličky. Pak jsme se vydali ke Karlovu mostu, došli jsme na Staroměstské náměstí, kde jsme zastavili pod orlojem, a čekali jsme, až začne odbíjet jedna hodina. Po tom, co se za okénky vystřídali všichni apoštolové, usoudili jsme, že by už bylo na čase něco sníst, takže se každý zařídil podle sebe a své chuti. Po jídle jsme vyrazili zpět k autobusu a po příjezdu proběhla další zkouška.
Páteční ráno se neslo v duchu horečné přípravy na koncert na Malé scéně Divadla Příbram pro vybrané studenty naší školy. Osvětlení, rozmístění orchestru, zajištění dostatku místa pro vystoupení tanečnic… Zkrátka a jednoduše bylo pořád co dělat. Když se pak do hlediště usadili první diváci, všechno bylo domluveno a připraveno. Koncert zahájily tanečnice, které předvedly několik skotských tanců, po nich nastoupil Bigband Aurich se svými skladbami a pak Bigband vystřídal GymBand. Zlatým hřebem celého koncertu bylo společné vystoupení obou orchestrů (bohužel bez tanečního doprovodu, ale nic není dokonalé…).
Odpoledne jsme věnovali detailnějšímu průzkumu Příbrami, hlavně co se možnosti nákupu suvenýrů týče. Navečer jsme se přesunuli zpět na Malou scénu, kde se konal další koncert, tentokrát pro veřejnost. Po koncertě jsme se přesunuli do školního klubu, kde jsme oslavili svůj úspěch a dále prohlubovali mezinárodní vztahy.
Sobotní program probíhal buď individuálně v rodinách nebo hromadně. Kolektivním programem byl výšlap na Třemošnou. Takovýto cíl jsme zvolili proto, že jsme chtěli našim německým přátelům umožnit výhled, jaký se jim v jejich nížinaté domovině naskytne jen velice, velice těžko.
Kvečeru jsme se sešli na Svaté Hoře, kde probíhala rozlučková gardenparty u exercičního domu. I přes občasné přeháňky si všichni užívali dobré jídlo a ještě lepší společnost. Když nakonec došlo na loučení, rozhodly se ho vyšší autority provést v kruhu, už byla téměř tma a nám začínalo docházet, že se vážně budeme muset rozloučit. Oba naši dirigenti nás ujišťovali, že ne nadobro a nám nezbylo než doufat, že mají pravdu. Po oficiálním rozloučení ještě stejně velká část lidí zůstala a dál jsme si povídali. Na konci dne snad všichni trpěli dalším zmatením jazyků a pokud se nesoustředili, mluvili podivnou směsicí němčiny, angličtiny a v případě Čechů ještě češtiny. Nakonec jsme byli nuceni rozloučit se i neoficiálně a rozjeli jsme se domů.
V neděli v šest hodin ráno bylo zase před gymnáziem na takovou nekřesťanskou hodinu velmi živo. Němci se vraceli domů. Někteří se už těšili na své rodiny, jiní by je ještě chvilku oželeli a zůstali v Čechách. Když autobus zabočil za roh, rozjeli jsme se domů i my. Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že po cestě jsme se v myšlenkách zabývali vyhlídkami na příští rok a v duchu jsme Němcům ještě jednou přáli šťastnou cestu.
Jana Mrázová (sexta)
